Kdy by a kterého dne umyslil krev pustiti, pošetř pilně znamení, na kterém by bylo dobré, prostřední a výborné pouštění, maje k tomu první naučení, to vše při tom zachovej.

Při zatětí žíly a toku krve ihned s pilností šetř, krev pobělavá téci začne-li, tehdy ihned ji dej zastaviti, neb tu pustiti jest sobě života umenšiti. Pakli mimo tu jiné barvy okáže se, nezastavuj ji až do proměnění, u příkladu krev černá začne-li téci z žíly, nepřekážej jí, až se okáže červená. Opět začne-li téci hustá, nech ji, až se okáže řídká. Pakli vodnatá, tehdy až se okáže hustá. Jestli pak začne jíti hustá, spolu černá a kalná, nesluší ji pustiti, nebo není v způsobu dobrém, a kdyby ji pustil, nemoci těžké by neušel. I toto znej, jestli neduh zastaralý, pro nějž krev pouštíš, tehdy z toho oudu pouštěj, v kterém bolest a trápení máš. Pakli jest neduh nový, tehdy pouštěj naproti z druhé strany oudu toho, kterýť trápení činí mnoho.

Figura tato pokládá se člověku s oudy jeho před žílami pouštění proto, aby každý, šetře oudův těch na ní, tak je na svém těle znamenal a v těch i žíly, přitom o jedné každé četl, jaký by užitek od krve z ní vypuštění vzíti měl, tak, aby se pro zlepšení zdraví svého zpraviti mohl i smělejí i bezpečnějí pouštěl.

[#]obrázek nebo jiný grafický prvek

Tyto žíly k hlavě mají zření své: Žíla prostřed čela zaťatá jest tomu prospěšná, kdo se smyslem pomine aneb kdy jest člověk z paměti vytržen a jako náblázní bývá. Také proti novému malomocenství, přílišnému horku v očích, proti pokaženému mozku, osutí hlavy, svrabu, prašivosti i jiným