užitečně v čas potřeby. Mladým, čtrnácte let došlým, silným, zvyklým, nepracovitým, obžerným, zahálčivým, vše věku prostředního až do let padesáti, zvláště pak krevným a pěnokrevným Avicena schvaluje, ješto žíly hojné mají a prostranné a někdy v žílách zevření krve s jinými vlhkostmi obávají se.

Jiným pak, jako vodokrevným, kalokrevným, ne tak býti praví požitečné, neb jich horkosti přirozené pouštěním krve umenšuje se, v níž jest života stolice, však v pilné a náhlé potřebě s radou lékaře k rozvážení připouští se.

Čas k pouštění krve ten rozdílný

Čas v potřebě náhlé a čas v vůli svobodné

Čas potřeby náhlé ten jest, komu nastává nebezpečenství, jakož se přihází v nemocech podezřelých, které brzo člověka usmrcují, buďto hlízy v hrdle i jinde, kde koli bývají na těle škodlivé. Opět zimnice i jiné nemoci podezřelé. V ten čas krev se pouští bez rozdílu v které koli stránce roku, dne i hodiny bez vejminky. Trefilo-li by se pak pouštěti v den horký, učiň sobě toto, chceš-li, pohodlí. Otevři okno na půl noci a, očistě pokoj dobře, vodami těmito skrop podlé potřeby a vlastní vůle – růžovou, borákovou, rojovníkovou, přileje k nim octa skrovný díl, zandalu a kafru k tomu protluka, směs spolu a polívej. Pakli v čas studený máš krev pustiti, tehdy to učiň v světnici prostředně teplé a těmito vodami zprav posilnění sobě: diviznovou, lavendulovou, z jazyku volového, přileje k nim malvazí skrovně nebo dobrého vína, též učiň jako prvé.

Čas svobodné vůle při pouštění krve, ten jest podlé zvolení rozkoše, kteréhož člověk může čekati, nebo jej pominouti. Dvojím pak způsobem ten čas dělí se: První jest způsob povětří znamenati, které béře proměnu za účastenství stránek roku, a dobře, nebo hnutí slunce, té planéty, v podletí jest horkého způsobu a vlažného prostředně a v létě horkého a suchého. Na podzim pak prostředně studeného a suchého. V zimě studeného a vlhkého. A tak z této nápovědi porozuměti bude každý moci, v jakém