Spis tento ukazuje, kterému přirození krev pouštěti náleží a v které potřebě, také kterého času, a při vypuštění krve rozsouzení buďto nemocí, nebo zdraví, jakž způsob ji ukazovati bude, to vše níže pořádně se pokládá.

Krve pouštění nic jiného není, jediné zbytečnost jí z těla vedlé potřeby vytažení. Tak smejšlí Avicena, že krev bývá s jinýni vlhkostmi smíšená v žilách i za koží. A přichází k porušení z příčin mnohých, odkudž těžkosti přicházejí na člověka. A to Galenus i jiní lékaři pokládají za zdraví – umenšení jí v čas slušný, zvláště potřeby.

Oužitky pak tyto krev vypuštěna činí: mysl člověka obveseluje, pamět napravuje, smysly zlepšuje, to jest zrak osvětluje, sluch uší napravuje, řeč činí libou, neduhy v člověku ruší a je rozptyluje, čerstvost dává tělu i posilnění. A v dobrém způsobu člověka zachovává.

Krve pouštění z žíl těmto se zbraňuje: v dětinském věku jako dvanácti let nedošlým za příčinou mdlého jich přirození. Ačkoli Averoes na dítěti ve třech letech prospěch ukazuje pouštěním krve, však pochybuje o jeho zdraví, toho odvážil se. A to učiniti může každý v takovém způsobu. Opět není bezpečné pouštěti lidem starým, kteří k létu šedesátému jdou, neb ti pouštěním krve horkost přirozenou z oudů vytahují až do umdlení, odkudž častokrát náhle mnozí umírají. Těm také není dobře lidem, ješto jsou suchého a ušlechtilého, tenkého přirození, mdlým, nezvyklým, opět kdož žaludka jsou tvrdého a suchého. Také pracným, lekavým, ženám těhotným. Těm všem užitečné není. Ale místo žíl baňkami aneb počištěním sluší opravovati jich přirození.

Lidem těmto vedlé jich přirození jest krve žílami pouštění velmi