[190v]číslo strany rukopisu„Toběť pravím, vodo jordanská, měj slitovánie nade mnú a shromažď všecko pokolenie, které v tobě jest, ke mně, ať se mnú toho zlého, co se jest stalo, želejí.“ A tak hnedky všeliké stvořenie, kteréž v vodě bieše, přišlo jest a obklíčilo jeho. Voda také jordanská stala jest bez svého běhu až do osmnáctého dne.

A po osmnácti dnech rozhněval se satan a proměnil se v světlost anjelskú i bral se jest k potoku Tigris k Evě a tu ji nalezl, ana pláče. A tak ďábel chytrostí svú, jako by jemu toho líto bylo, počel také plakati. I řekl jest k Evě: „Vyjdi z té řeky a již viece neplač v zámutku a v bolesti. I proč s’ tak pečliva i s mužem svým? Neb uslyšal jest pán bóh lkánie vaše a přijel jest pokánie vaše. A my všichni anjelové prosili jsme pána boha za vás, a poslal mě buoh, abych vás již vyvedl z vody [191r]číslo strany rukopisua dal vám pokrm, kterýž ste měli v ráji, pro kterýž ste již plakali. Protož vyndiž nynie z vody a uvedu vás v miesto, kdež vám jest pokrm připraven.“ Uslyšavše to Eva, uvěřila ďáblu chytrému a vyšla jest z vody a tělo jejie bieše jako bylina pro sladkost vody. A když jest vyšla, padla na zemi. I zdvihl ji dábel a přivedl k Adamovi.

A když ji uslyšel Adam a ďábla s ní, zavolal jest řka: „Ó, Evo, Evo, kde jest pokánie tvé? I kterak opiet nepřieteli našemu, skrze něhož sme ráje zbaveni, přivolila si a od něho zklamána si?“ Znamenavše to Eva a poznavše, že ji ďábel zklamal a jejie pokánie zrušil, padla jest na svú tvář a rozmnožilo se jest lkánie jejie a pláč s bolestí. I zavolala jest řka: „Běda tobě, ďáble, že nás tak trápíš darmo! Co tobě do nás aneb coť sme učinili? Proč se nám tak lstivě pro[191v]číslo strany rukopisutivíš? A co jest tobě tvá zlost pomocná? A zdali sme tě zbavili tvé slávy, kterú jsi v nebi měl? Však s’ se sám toho pro pýchu zbavil. I co se protivíš nám, nepřieteli náš nemilostivý a závistivý až do smrti?“

Tehdy ďábel lkaje řekl jest Adamovi: „Ó Adame, věz to, že všecka nepřiezeň má a závist a bolest od tebe jest, neb pro tebe sem vyhnán z slávy mé, kterúž jsem v nebi měl. Neb když si ty stvořen, já sem od tváři boží zahnán a od tovařistva anjelského odlúčen. Neb když buoh vdmul ducha života v tě a učiněna jest tvář tvá a podobenstvie tvé k obličeji a podobenství božiemu a přivedl tě jest Michal a kázal se tobě klaněti před boží tváří, zavolavše všechny anjely, řekl jest jim: ‚Klanějte obrazu božiemu, jakož jest přikázal pán buoh.‘ A ten Michal najprvé se tobě klaněl a mne také