(pokudž by mne hodného býti uznali) fedrovati a k větším i užitečnějším pracem ponoukati budou. Ale zanechaje té žaloby, nechť nětco přednesu, jaká mnou příčina pohnula, abych s těmito kronikami na plac vyjel.

Když teď od několika drahně let žádných českých kronik na prodaji se nenacházelo, avšak nejedni dobří muží žádali mne za to i radili, abych zatim, dokudž by někdo nětco nového o věcech českých nevydal, některou předešle tlačenou kroniku vytiskl a v ní paměti poznamenané obnovil, dav se namluviti, umínil jsem, pokudž mi možné, i tou prací a nákladem z statečku svého jakouž takouž službu vlasti naší české učiniti. A nemaje na ten čas možnosti k vytisknutí veliké Hájkovy kroniky ani historie Jana, biskupa olomuckého, tak rychle do češtiny přenesti nemoha, však věda o tom, že kronika Aeneae Sylviicizojazyčný text před sedmdesáti pěti lety českým jazykem zde v Praze vytištěna byla, ale již téměř z paměti vyšla, vzal jsem před sebe, abych ji znova s Čechy, zvláště s mladšími, kteříž snad o ní nemnoho slýchali, seznámil. Že pak s časem lidé netoliko v mravích a povahách svých, nýbrž i v řeči častokráte se mění, tak, že v oněch bývají horší, v této bystřejší a lepší (nebo lidé z porušení svého vždycky více o to pečují, aby pěkně a krásně mluvili, nežli aby se šlechetností, ctností a chvalitebnými mravy ozdobovali), uznal jsem za potřebu, aby také Aeneascizojazyčný text v tom oděvu najevo vyšel, v kterémž by ho nynější Čechové poznati mohli. Nebo jako nyní za našeho věku jiný kroj jest, než byl před sta lety, tak ono prvnější přeložení těžce by se k těmto časuom trefilo: poněvadž netoliko starou češtinou, kteréž jsme nyní hrubě odvykli, ale i latinou velmi zapáchá, tak, že mu s těžkostí prostý Čech rozuměti může, kdož Eneáše latině nečítal. Poopravil jsem ji tedy a zostřil, a jakž nejvlastněji možné bylo, vyložil, aby jí třebas nejhloupější Čech rozuměl. Jestliže jsem toho dovedl, což mi v úmyslu bylo a k čemuž jsem směřoval, o tom nechť rozumnější soud svůj vydají. Pakliť