[61r]číslo strany rukopisuZaklínaji tě bohem otcem i duchem svatým, aby pověděl, zabil li tě jest tento člověk, ješto jej tito vinie. Tu ten zabitec z rovu vecě, že jeho on nezabil. A když to ti jistí uslyšěchu, užasše sě i padechu k nohám svatého Macharie i jěchu sě prositi, aby ho otázal, kto ho je zabil. Svatý Macharius vecě: Toho já nechci tázati. Dostiť jest na tom, že j buoh nevinného zprostil. A to mně neslušie, abych já vinného zradil, aneb on snad, žěle toho hřiechu, což jest učinil, a kaje sě, aby jeho dušě byla spasena.
Jiného času, když jeden bratr přinese svatému Macharí hrozen vína, ale svatý Macharius podlé milosti božie netbajě sám sebe, ale viece milujě bližnieho, i posla ten hrozen jinému nemocnému bratru. Tu poděkovav ten bratr i posla jej opět jinému nemocnému bratru. A ten opět jinému. A když po všěch bratřích, ješto přěbýváchu podál od sebe, ten hrozen znosichu i nevědiechu, kto jej najprv poslal. Avšakž najposléze jej tomu poslachu, jenž jemu najprvé bieše poslán. Tu svatý Macharius počě sě radovati, vida také utrpenie a takú milost mezi bratří i odda sě na věčšie i ukrutnějšie utrpenie.
Také toho potvrzováchu ti, jenž to od ňeho sú slyšěli, že jednoho času v noci přijide k jeho peleši, k svatého Macharie, črt u mnichové[cl]mnichové] nichowe postavě i ztluče na dřvi a řka: Otče Macharí, vstaň a puojdeva, kdežtoť sě bratřie sbierají na modlitby. Ale on, jsa pln ducha svatého, nemohl jest oblúzen býti. A urozoměv lest diábelskú i vecě:
