[60v]číslo strany rukopisua k tomu z rozličných kněh Písma svatého, od svatých složeného, avšak nečiji skrúšenie na mém srdci, aneb nerozoměji, co čtu. A proto mám smutek na svém srdci. Odpovědě jemu svatý Arsennius a řka: Synáčku, musíš Písmo svaté vždy na pamiti mieti! Nebos slyšal, že jest Pemen opat pověděl i jiní otci světí, že čarodějníci, ti, ješto hady zaklínají, nerozomějí těm slovóm, což mluvie. Ale hadové uslyšiece, rozomějí těm slovóm a pak moci nemají, by jim mohli uškoditi. Takež i my učiňmy, ačkoli nerozomieme[326]původně nerozomiemy, „y“ přepsáno na „e“ Písmu svatému, ale diábliť inhed, uslyšiece moc slóv božích, užasnúce sě i utekú od nás. A nemohúce slyšěti slóv ducha svatého, jenž sú mluvili proroci, apoštolé mocí i rozniecením ducha svatého.
Času jednoho, když v súsědech svatého Macharie stala sě bieše vražda a nevinného vraždú viniechu, vstav ten jistý, na ňehož tu ohyzdu počítáchu, i jide k svatému Macharí do jeho pelešě. A také ti přijidechu, ješto jej viniechu. A svázavše jej i vecěchu, že jest chtie dáti ku popravě. A ten, jenž jej viniechu, počě přisahati, že nenie vinen té krve prolitím. A když obojí hádáchu sě dlúho, tu otáza svatý Macharius, kde jest pohřeben ten zabitec. A když jemu ukázachu to miesto, vstav i jide tam s nimi. A poklek u rovu na kolenú, nazvav božie jmě i vecě k těm jistým a řka: Zajisté, žeť to hospodin ukáže, jest liť vinen tento, jehož vy viníte. A zavolav pravým ménem svatý Macharius na toho zabitcě, a když ten zabitec jemu sě z rovu ozva, tu svatý Macharius k ňemu vecě a řka:
