[139r]číslo strany rukopisuI nalezechu jěskyni a v nie bieše přieliš dosti vody. Tehdy káza učiniti sedm prohlubní. I jest až i do dnešnieho dne vody přieliš dosti.
Jednoho času jdúce jedni lidé a chtiece od svatého Simeona požehnánie přijieti. A o poledni pro veliké horko pod dřěvem chtiece odpočinúti v chladu. A v tu dobu břězie laní poběže mimo ně. A oni k nie vecěchu: Zaklínámy tě modlitvami svatého Simeona, aby stála, abychom tě polapili. A ona inhed sta. A oni ji zabivše i vyřězachu z nie sřěz, upekše i sněchu a tu inhed zněměchu. A tak přijidechu k svatému Simeonu a nesúce kóži s sebú té laně. A pak tu bychu za dvě létě a ledva přijidechu zasě k zdraví, nebo zlý bieše jich účinek. I pověsichu tu kóži na znamenie a na svědectvie.
Opět na jednom miestě bieše jedna zvěř velmi veliká, jenž sluove pardus, a mnoho lidí i dobytka hubieše. Tehdy ti přišedše, jenž tu přěbýváchu, i pověděchu svatému Simeonu, že tak mnoho toho činieše. Tehdy káza, vezmúc prsti a vody i pokropiti to miesto, v němžto přěbýváše. A tak sě sta, že ho počěchu hledati, i nalezechu jej, an již umřěl ten zvěř. A uzřěvše to i počěchu chváliti boha Simeonova až do svého skončenie.
A kohož je koli uzdravil, řiekal jest jemu: Jdi domuov a chval boha a čiň jemu čest, neboť tě jest ten uzdravil, a nikdy neřiekaj, byť tě Simeon uzdravil, ať sě huoře nežli dřieve nestane. A také nečiň přísahy, menujě boha, neb jest hřiech. Ale věruj mnú,
