[131r]číslo strany rukopisupřišed k ňemu stařec i otáza jeho, viděl li je co viece. A on vecě: Viděl sem holúbka, an sedí na mé hlavě a já jej chtiech polapiti, a on mi vleťe v usta. Tu stařec vzdav chválu bohu i vecě bratru: Jižť jest buoh přijal tvé pokánie. Po tom sě ostřiehaj a měj sě při paměti. Odpovědě bratr a řka: Otče, jáť tebe viec neostanu, ale budu s tebú přěbývati až do mé smrti.
Mnich jeden, syn jednoho popa pohanského, když bieše ješťe mlád a sedieše u[505]původně zapsáno w, vyradováno na „v“ modle pohanské, i jide otec jeho, aby sě modle klaněl. A on vjide po ňem tajně i uzřě satana, toho diábla, sediece. A vešken sbor jeho přěd ním stáše. A v tu dobu vnáhle přišed jeden z těch diábelských kniežat i počě sě jemu klaněti. Jehož satanáš otáza prý: Kdes byl? On jemu vecě: Byl sem v jedné[506]původně zapsáno gene, „d“ nadepsáno zemi a bojě sem strojil a mnoho krveprolitie sě stalo. I vecě jemu satan: V kakos dlúhem času to zpósobil? Vecě a řka: Ve třidcěti dnech. Tu on jeho káza[507]potrháno bičovati a řka: Ó, tak tobě v tom dlúho usilovati a meškati sě? Potom druhý přišed i počě praviti a řka: Byl sem na moři a vzbuřoval[508]původně zapsáno wzbuzowal, „z“ nadepsáno sem vicher veliký, až sú korábi s lidmi ztonuli. I otáza jeho satan a řka: Kás to brzo učinil? Vecě[509]potrháno a řka: Ve dvúdcát dnech. A on toho také káza bičovati. A přišed třetí i vecě, že je na svatbě připravil, že j’ ženich zabit. A opět jeden přišed, vecě: Já sem čtyřidsíti let lákal jednoho mnicha a ledva sem jej nocí přěmohl, že sem jeho připravil k smilství. To satan uslyšěv a vzchopiv sě i počě jej cělovati. A sňem korunu s sebe i ustavi ji na jeho hlavu
