[Q7v]číslo strany rukopisuJestli jediné věřiti budeš v Krista Ježíše, že jest rovně tak za tebe umřel, jako za svatého Petra a Pavla, o tom pochybovati nemáš, nebo jsi v smrt Kristovu pokřtěn a nechť tobě to není malé potěšení. (Římanuom[1755](Římanuom: Ržijmanuom v ‹začátek komentované pasáže6.›konec komentované pasáže[1756]6.: VI kapitole[1757]kapitole: ka:). Neb tobě smrt Kristova tak k potěšení a pomoci příjde, že ty skrze ni hříchuom umřeš a jich konečné odpuštění učiješ, potom k soudnému dni vzkříšen budeš a příjdeš k spasení věčnému. (‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže[1758]1.: I Korintům[1759]Korintům: Korinthům ‹začátek komentované pasáže15.›konec komentované pasáže[1760]15.: XV). Nebo tvé křesťanské[1761]křesťanské: Křeſtianſké pokřtění jest umluva milosti a přízně Boží spolčení i znamení, v němž jsi se s Bohem smířil, aby skrze to veselé a bezpečné svědomí měl pro odpuštění hříchuov skrze vzkříšení Kristovo.
Za[Q8r]číslo strany rukopisujisté, žeť i Kristus v ustanovení večeře své poslední tobě mluví, kdež vysvědčuje, že krev jeho vylita bude na odpuštění hříchuov. Již pak by ty zlý život[d]život] žižiwot provozoval, nezoufaj[1762]nezoufaj: nazauffay sobě, ale neprodlévajíc[1763]neprodlévajíc: neprodléwagijtz bez přestání vzývaj jméno Boží a spasen budeš (Římanuom[1764](Římanuom: Ržijmanuom v ‹začátek komentované pasáže10.›konec komentované pasáže[1765]10.: X). A rci těmito slovy: „O milosrdný Bože Otče všemohúcí, Otče Pána našeho Jezu Krista, buď milostiv mně bídnému hříšníku a slitujíc[1766]slitujíc: ſlitugijtz se ‹začátek komentované pasáženade mnou›konec komentované pasáže[1767]nade mnou: nademnau daj rychlou smopoc[1768]smopoc: ſpomotz pro to[1769]to: proto najohavnější a najdražší umučení a smrt Ježíše Krista jediného Syna tvého, vykupitele a spasitele našeho. Amencizojazyčný text.“
„Nevcházej, Pane, v soud s služebníkem tvým, aniž mne potahuj pro za[Q8v]číslo strany rukopisusloužení má, ani podlé provinění meho odplat mně, ale pro nesmírnú a nevymluvnú dobrotivost a milosrdenství tvé[1770]tvé: twee příjmi mne k sobě. Já pak bídné a mdlé stvoření v tvé ruce a moci stojím. O všemohúcí Bože, o milý Otče, neopouštějž mne. Já jsem tvuoj, žádný[1771]žádný: Ziádný mne těšiti, žádný uzdraviti, aniž spomoci nemůže kromě ty sám. Ty jsi najjistší a najsvrchovanější ve všech uzkostech spomoc[1772]spomoc: Spomotz má, bašta a zámek nedobytý. Ty, Bože, outočiště náš, ty ctnost naše, ty jsi spomocníkem v protivenství.“ (žalm[1773](žalm: Zialm ‹začátek komentované pasáže45.›konec komentované pasáže[1774]45.: XLV). „V tebeť, Pane, oufám[1775]oufám: auffám i nebuduť zahanben. Nedaj, abych naděje své zbaven byl, ale tvou spravedlností zachovaj mne. Nakloň ke
