hří[Q4r]číslo strany rukopisuchy odpustíte, budouť jim odpuštěny. Kterýmž je pak zadržíte, těmť zadržány jsou.“
Potom, když jsme Bohu Otci našemu hříchy odprosili, tehdy zajisté to trestání, neboližto nemoc[1724]nemoc: nemotz, přestane, anebo[1725]anebo: a nebo nemocný skrze milostivou vuoli Boží k zdraví dobrému přiveden bude. Nebo za to máš do konce a nepochybně držeti, že ta múka, neboližto kříž (jakž se velmi zdá tělu trpké a těžké jho a břímě býti), jest zajisté otcovská metla, kteroužto Buoh tebe jakožto syna k sobě[c]sobě] ſdbě pozvaného a přivedeného od hříchův odtrhuje a výstrahu dává a dobře o nás smajšlí, nebo kohož on miluje, tohoť tresce[1726]tresce: treſtce, a tresce ho zde, aby tam nemusil trestán býti v věčné mou[Q4v]číslo strany rukopisuce (k Židuom[1727](k Židuom: Ziduom ‹začátek komentované pasáže12.›konec komentované pasáže[1728]12.: XII). Protož zajisté za to měj, že jest Buoh tvůj věrný Otec[1729]Otec: Otetz. Byť se pak i hněvivým[1730]hněvivým: hněwiwȳ ukazoval, všakť jest hněv milého Otce, ten nehledá zatracení našeho, nýbrž toliko našeho polepšení, abychom věčného života došli. Toť jest ‹začátek komentované pasáženade všecky›konec komentované pasáže[1731]nade všecky: nadewſſecky věci najjistější, jediné bychom věřiti mohli jsouce mdlé víry.
Protož předkem pros za milost a za odpuštění všech hříchuov skrze Krista zkroušeným srdcem, aby se s Bohem smířil. Potom dobře muožeš Boha prositi, aby tebe ráčil od této nastávající těžkosti sprostiti. Tak nás učí Ekleziastikus ‹začátek komentované pasáže38.›konec komentované pasáže[1732]38.: XXXVIII kapitola[1733]kapitola: Kap: „Synu, nepohrzej sám sebou v tvé nemoci, ale pros Pána a uzdravíť tebe.“
Takť se modlí [Q5r]číslo strany rukopisuDavid v žalmu[1734]v žalmu: Zialmu ‹začátek komentované pasáže78.›konec komentované pasáže[1735]78.: LXXVIII: „Nezpomínajž nepravostí našich starých brzce. Ať nás předcházejí milosrdenství tvá, neboť chudí učiněni jsme příliš. Spomoz nám, Bože Spasiteli náš, a pro slávu jména tvého, Pane, vysvoboď nás a milostiv buď hříchuom našim pro jméno tvé.“ Předkem žádá odpuštění hříchuov, aby skrze milost Boží spasen býti mohl. Potom žádá, aby se Buoh více hněvati neráčil: „Avšak[1736]Avšak: A wſſak vždy k tomu přičiň, staň se vuole tvá svatá.“
Aniž sobě lépe poraditi můžeme, kromě což ten věrný všemohúcí a plný vší dobroty Otec[1737]Otec: Otetz náš dává, kterýž nikdá očí svých od nás neodvracuje, ale o nás se vší pilností pečuje, jenž i vlasy
