Zmužilé napomenutí k udatnosti a smělosti od Juody Machabejského k lidu, když z vojska utíkati chtěli, učiněné. ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže[1618]1.: I Machabejské ‹začátek komentované pasáže9.›konec komentované pasáže[1619]9.: IX
Vida pak, že někteří utíkají, promluvil Júdas: „Odstup to od nás, abychom utíkati měli. Jestliže jest již pak čas náš přišel, chcemeť rytířsky bojovati a radějí v síle naší zemřeme za bratří naše, ‹začátek komentované pasáženežli bychom›konec komentované pasáže[1620]nežli bychom: nežlibychom hanbu uvedli na poctivosti a slávu naši.
Dokonává se kníha, kteráž Studnice života[1621]života: Ziwota slove.
Lékařství duše a připravení mysli člověčí[1622]člověčí: Cžlowěčij k smrti z německého jazyku v českou[1623]v českou: Cžeſkau řeč[1624]řeč: Ržeč přeložené a nyní vnově[1625]vnově: w nowě přehlednuté a vytištěné.
‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže[1626]1.: I Petr ‹začátek komentované pasáže2.›konec komentované pasáže[1627]2.: II, Izajáš[1628]Izajáš: Jzayáſs ‹začátek komentované pasáže53.›konec komentované pasáže[1629]53.: LIII
On jest hříchy naše na svém těle vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce spravedlnosti živi byli, kteréhožto zsynalostí uzdraveni jsme.
Blahoslavení mrtví, jenž v Pánu umírají.
Pán položil na něho nepravosti všech nás.
Co jest platno člověku[1630]člověku: Cžlowěku, aby veškeren svět získal a na své duši škodu ‹začátek komentované pasážekdy by›konec komentované pasáže[1631]kdy by: kdyɓy trpěl? Aneb[1632]Aneb: a neɓ kterou dá člověk[1633]člověk: Cžlowěk odměnu za duši svou? (Matouš[1634](Matouš: Mathauſs v ‹začátek komentované pasáže15.›konec komentované pasáže[1635]15.: XV).
[P6r]číslo strany rukopisuPředmluva k čtenářuom[1636]k čtenářuom: Cžtenářuom.
Jest[1637]Jest: GEſt nám smrtedlným všem vědomo, že jednou umříti máme. Ale jest pohříchu malý počet těch, ‹začátek komentované pasážekteříž by›konec komentované pasáže[1638]kteříž by: kteřížɓy na to myslili, kterak by smrtedlná těla svá Duchem Páně zpravili a se naučili, jakým by způsobem umysl svůj k smrti připraviti měli. Neb již poslední kratochvil lidského života času toho nastává, na čem neb věčné blahoslavenství aneb[1639]aneb: a neɓ věčné zatracení záleží. Tuť jest[1640]jest: gṫ poslední válka a potýkání s nepřítelem, odkudž Kristuov rytíř věčného vítězství pokudž [P6v]číslo strany rukopisuto obdrží, pakli přemožen bude, věčného zahanbení očekává. I sluší nám prvotně boj ustavičný s hříchy našimi vésti, je pravým[1641]pravým: prawȳ pokáním srdečně vyznávati a jich s polepšením života želeti, potom se učiti a cvičiti, kterak se v pokušení nepřítele našeho při poslední hodině chovati a jemu odolávati máme. I poněvádž Buoh na přestupníky přikázaní svých nakažené povětří, mor a všeliká trápení na zemi v Zákoně starém dopouštěl, zdaliž se nám to též nynějších časuov neděje, že na nás dopouští drahotu, mor a jiné zlé věci. Jaká jest toho jiná příčina, nežli ta, že v nevěře trváme a slov jeho uposlechnouti nechceme, že nás tak pro hříchy rozličnými rana[P7r]číslo strany rukopisumi
