[P2v]číslo strany rukopisukdyž uzřeli vojsko nepřátelské, kteréž jest proti nim táhlo, řekli k Juodovi: „Kterakž bude moci bojovati nás tak málo[1606]málo: maalo proti tak velikému a silnému množství a my zemdleni jsme dnes postem?“ I řekl Júdas: „Snadnéť jest Bohu dáti mnohé v ruce nemnohých a neníť rozdílu před tváří Pána Boha nebe i země vysvoboditi ve mnoze neb v mále. Neboť ne v množství vojska vítězství boje záleží, ale s nebeť jest síla a vítězství. Oniť[1607]Oniť: O niť táhnou proti nám v velikém množství zpurném a v pýše chtíce zmordovati nás i ženy[1608]ženy: Zěny naše, syny i dcery naše a aby nás zloupili. My pak se brániti a bojovati musíme za životy[1609]životy: Ziwoty naše a pro Zákon náš. I se[P3r]číslo strany rukopisutřeť Pán Bůh nepřátely naše před očima našima, protož nebojte se jich.“
A jakž přestal mluviti, hned na nepřátely náhle udeřil i poražen jest Seron hajtman i vojsko jeho všecko.
Modlitba Júdy Machabejského tu chvíli, když se měli hned potýkati. ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže[1610]1.: I Machabejské ‹začátek komentované pasáže4.›konec komentované pasáže[1611]4.: IIII
Když uhlédal Juodas nepřátelské vojsko, že jest veliké a silné, i modlil se Pánu Bohu řka: „Požehnaný jsi, vysvoboditeli Izrahelský[1612]Izrahelský: Jzrahelſký, kterýž si potřel zuořivost a klopotnost mocného skrze ruku služebníka tvého Davida a dal vojsko pohanuov v ruce Jonatovy sy[P3v]číslo strany rukopisuna Saulova i služebníkuov jeho. Jáť prosím tebe, aby také nepřátely naše v ruce lidu tvého Izdrahelského[1613]Izdrahelského: Jzdrahelſkého dáti ráčil, aby jejich všecka moc[1614]moc: Motz, vojsko i jizdní zahanbeni byli. Dajž na ně, milý Pane, strach, dajž jim srdce lekavé, zemdliž smělost jich a moc[1615]moc: Motz, zmordujž je mečem těch, kteříž tebe milují, ‹začátek komentované pasážeať by›konec komentované pasáže[1616]ať by: aťby chválili a velebili tebe všickni ti, kteříž znají jméno tvé svaté.“
A v tom vešli v bitvu. I pobito jich z houfu nepřítele Lyziáše pět tisíc[1617]tisíc: Tiſýtz mužuov.
Zmužilé napomenutí k udatnosti a smělosti od Juody Machabejského k lidu, když z vojska utíkati chtěli, učiněné. ‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže[1618]1.: I Machabejské ‹začátek komentované pasáže9.›konec komentované pasáže[1619]9.: IX
Vida pak, že někteří utíkají, promluvil Júdas: „Odstup to od nás, abychom utíkati měli. Jestliže jest již pak čas náš přišel, chcemeť rytířsky bojovati a radějí v síle naší zemřeme za bratří naše, ‹začátek komentované pasáženežli bychom›konec komentované pasáže[1620]nežli bychom: nežlibychom hanbu uvedli na poctivosti a slávu naši.
