[O3r]číslo strany rukopisunejsou z světa, rovně jako i já nejsem z světa. Neprosímť, aby je pojal z světa, ale aby je zachoval od zleho. Nejsou zajisté oni z světa, jako i já nejsem z světa. Posvětiž jich v pravdě tvé. Řeč[1542]Řeč: Ržeč tvá pravda jest[1543]jest: gṫ. Jakož jsi ty mne poslal na svět, tak i já jsem je poslal na svět. A já sebe samého posvěcuji za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě. Neprosímť pak toliko za ně, ale i za ty, kteříž skrze jich slovo mají uvěřiti ve mne, aby všickni jedno byli. Jakož ty jsi, Otče, ve mně a já v tobě, tak ‹začátek komentované pasážeať by›konec komentované pasáže[1544]ať by: aťby i oni v nás jedno byli. Aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal a já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby oni byli je[O3v]číslo strany rukopisudno, jakož i my jedno jsme. Já v nich a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal a milovals je, jakožs i mne miloval. Otče, kteréž si mi koli dal, chci tomu, kdež jsem já, aby i oni ‹začátek komentované pasážese mnou›konec komentované pasáže[1545]se mnou: ſemnau byli, aby viděli slávu mú, kterouž jsi mi dal, neb jsi mne miloval před ustanovením světa. Otče spravedlivý, svět tebe nepoznal, ale já jsem tebe poznal a tito jsou také poznali, že jsi ty mne poslal. A já jsem jim jméno tvé známé učinil a ještě učiním, aby milování, kterýmž ty mne miluješ, v nich bylo a já v nich.
O4r Pokládají se tuto krátké, ale pobožné napomenutí a modlitby svatých patriarchuov, prorokuov, králuov i jiných bohabojných lidí na ten konec[1546]konec: konetz, aby každý člověk[1547]člověk: Cžlowěk v času války a nepokoje, ‹začátek komentované pasážekdy by›konec komentované pasáže[1548]kdy by: kdyɓy již nuzná potřeba nastávala, na samého Pána Boha, a ne na lidi zpolehl a doufání[1549]doufání: Dauffánij své vzložil.
‹začátek komentované pasáže2.›konec komentované pasáže[1550]2.: II Paralipomenoncizojazyčný text ‹začátek komentované pasáže16.›konec komentované pasáže[1551]16.: XVI
Toho[1552]Toho: TOho času předstoupul Ananí prorok Boží před krále Azu a promluvil k němu toto: „Že[1553]Že: Zě jsi ty na krále sýrského zpolehl a [O4v]číslo strany rukopisuv něm své doufání[1554]doufání: Dauffánij, a ne v Pánu Bohu tvém položil, protožť jest ušlo vojsko sýrské z ruky tvé. Zdaliž jest nebylo mnohem více mouřenínův a libických[1555]libických: Libitſkých množství vozuov a jezdcuov jako bez počtu? Avšaks[1556]Avšaks: a wſſaks ho proto porazil, kdyžs Pánu[1557]Pánu: Paanu Bohu tvému věřil a na něho zpolehl. Oči zajisté Boží patří na všecku zemi a dávají sílu těm, kteříž celým a dokonalým srdcem věří v něho. A tak nemoudře jsi učinil. A protož pro tu věc[1558]věc: wětz hned povstanou proti tobě veliké války.