najvyšších až do najnižších, od najstarších až do najmladších. „Není spravedlivého,“ David v žalmu ‹začátek komentované pasáže13.›konec komentované pasáže praví, „ani jednoho není, ‹začátek komentované pasážekdo by›konec komentované pasáže rozuměl, není, ‹začátek komentované pasážekdo by›konec komentované pasáže se na Boha vyptával. Všickni se uchýlili, všickni spolu neužiteční jsou učiněni, všickni od pravdy k klamu, od spravedlnosti k nepravosti, od svatých ctností k nešlechetnostem, od střídmosti k ožralství, od zdrželivosti k obžerství, od milostivosti k tyranství se uchýlili.“ A tak ať krátce povím, že hřích za ctnost a ctnost za hřích sobě pokládají, což každý pobožný člověk očitě spatřiti muože.
Ač pak slovo Boží v hojnosti se káže, mluví i čte, hříchové hanební se trescí, hněv Boží se předkládá, pokuta hrozná za hřích a nevěru se oznamuje, jaká pak platnost a jaká životuov oprava, to se očitě vidí. Jest jistě Buoh předobrý, že nás všech podvrátě pod námi zemi do věčné propasti nepohříží. Časť jest jistě čas, abychom sobě usmyslili, slovo Boží upřímě příjmouce pokání svaté činili. Také jest se jistě obávati, aby se Buoh na tento národ český pro hříchy a pro nevděčnost slova svého svatého nerozhněval a nad nim se nezapomenul, tak jako se někdy nad svým vyvoleným lidem a městem svým svatým zapomenul proto, že prorokuov Božích ani navštívení Krista Pána pravého mesiáše, ani posluov jeho, ani slova jeho svatého přijíti nechtělo. Mámeť Písma i mnohé příklady na Židech, že dotud, dokudž jsú se slovem živého Boha řídili a zpravovali, přikázání svatých ostříhali, dotud pokoj v zemi své, hojnost obilí a vína mívali, ale jakž slovo Boží a přikázání jeho svatá opustili, modlářstvím a jinými mnohými hříchy, o nichž jest napřed mluveno, Pána Boha svého hněvali, tak je Buoh hned také opustil, pokutami těžkými, morem, hladem, válkou i jinými mnohými je trestal a káral dotud, dokudž se k němu zase neobrátili a pokání
