vidím k otci tvému a mládenci tomuto, který jest ukradl koflík mój!“

Tehdy Jozef, obrátiv se k Benjaminovi, řekl k němu: „Aj mládenče, pověz, svú vóli! Ukradl li s ten drahý koflík neboli tito všichni vědie o tom s tebú?“ Odpověděl Benjamin, lkáním a slzami ledva vypravuje slova: „Pane mój, skze nebe i země, skrze boha otce mého Jákoba a skrze hrob matky méj Ráchel a skrze tu hodinu, která jest rozdělila mezi mnú a bratrem mým milým Jozefem, že koflíka tvého drahého a divného nikdy sem neukradl a neviem, kto jest jej vložil u pytel mój. A pravdu pravím skrze otce mého Jákoba.“ A Jozef, slyšav slova Benjaminova, s pláčem a s kvílením vypravovaná, zarmútil se srdcem a řekl s pláčem: „Poď, dietě, se mnú do pokoje mého, uslyš, co já s tebú budu mluviti!“ I řekl: „Ty jsi bratr mój Benjamin a já sem bratr tvój Jozef!“ A objal jej s pláčem velikým a přikázal Benjaminovi Jozef, aby toho nepronášel nižádnému z bratří svých, dokovad se bohu vysokému nebude líbiti. A když tak v tom objímaní oba biešta, slzy veliké vylévajíc, Jozef ostav umyl tvář svú od slzí, a vyšed, seděl na stolici své v okrase prostřed kniežat a rytieřóv svých. Ale bratří stáchu zdaleka, diviece se panování a okrase kniežat jeho, a lekli sú se i báli sú se.

A když sú se ty věci tak dály, přihodilo se božím zjednáním: kupci ti z Kanán toho času biechu v Ejiptě i svadili se mezi sebú o tři sta střiebrných peněz, co bylo ziskem zběhlo na prodání Jozefa, když Putifar byl jej u nich kúpil. Přišli před Jozefa, svářiece se a řkúce: „Pane, jsme kupci z země Kanán!“ Když sú to řekli, klaněli sú se před Jozefem a řekli: „Pane, všecko kupectvie naše pravým a rovným dielem, jakž koli mnoho zištně dělíme mezi se. Nynie pak u pravém u počtu o tomto mezi námi pravda nenie shledána, a zvláště o zisku někakého Selana kúpeného nikdy se nemóžem smluviti, kteréhožto sme, již dvatceti let tomu minulo, kúpili, jedúce do Ejipta, za třidceti hřiven střiebrných od někakých silných a statečných pastieřóv, když sú pásli stáda na púštinách v Dotaim. Bieše ten Selan krásné dietě, črvené přieliš, ozdobené. Ale oni praviechu, že by on lotřec, běhúnek byl a že by nikdy nechtěl dobře pásti stáda. A na to máme od nich, těch pastýřuov, zápisný list, z nich jednoho rukú napsaný na to odprodánie. A teď jeden náš tovařiš u počtu toho zisku vždy scesten jest nám a pravíť, že by s tiem právě učinil, a sám k sobě ten zisk náš jest vzal. Proto, spravedlivý a zvelebný pane, před tebú