přivedeni byli k němu, padše k zemi, klaniechu se jemu. A když viděl je, ani se od země zdvíhají, přestrašil je tvrdú řečí a zóřivú tváří hleděl na ně. Zmýlil srdce jich a řekl: „Zda sem vám neřekl, že zlí jste, ale svatého otce synové, a vašimi čáry srdce mé zmýlili ste, že sem vás v domu mém a za stolem mým tak poctivě držal? Ale již buoh sevřel vás ku pomstě rukú mú, že odplatím já jim podlé skutkuov vašich!“

Tehdy řekli sú synové Zelfin a Bálam dievek k Jozefovi, bratru svému: „Ó pane, slituj se nad služebníky svými a rač věděti, že v domu otce našeho Jákoba mládenec tento Benjamin a bratr jeho Jozef a Ráchel, matka jejich, vždycky bydlili!“ A když viece chtiechu žehrati, porokujíc a hanějíc Jozefa, Benjamina a Ráchel, matku jich, Judas křikl a přejal slova jich žalujícé, horléše na ně a oni umlkli. Judas řekl k Jozefovi: „Ó pane mój, pro toho, kto jest tebe velebně povýšil k tomu stavu vysokému, odpusť promluviti služebníku tvému před pánem mým!“ Jozef řekl: „Mluv, cožť se zdá! Přistup sem bez strachu k kraji stolice méj a vezmi počet královstvie nebezpečnost mluvenie!“

Tehdy řekl Judas k Jozefovi: „Pane mój milostivý, hřiech tento nenieť dietěte tohoto Benjamina, ač koli u pytli jeho koflík váš nalezen jest, ale my smy proti tobě vinni hřiešníci a hodni smrti. Ale ty pro toho boha, který tobě dal všecku múdrost a milosrdenstvie a učinil tě zprávcí královstvie tohoto velikého k zachování všie země, učiniž s oním starcem, otcem naším, milosrdenstvie své a propusť tohoto mládence živa vrátiti se k němu k utěšení a zdravie prodlení jeho a nás všecky ostav k libosti tvé podlé milosti! Nebo otec náš jest člověk spravedlivý a bojíce se boha nebeského, k němužto s nebe dvatcetikrát mluvil jest bóh. A mládenec tento jako duše starosti jeho jest a utěšenie někdy hořkosti a truchlosti jeho, kteréž trpí a nese pro Jozefa, milostníka svého a bratra z jednoho břicha mládence tohoto Benjamina.“ Jemuž odpověděl Jozef: „Muže múdrého, milosrdného tě