s hořkú myslí hotovo bieše v rukú vrátiti se zase do města Mezipolis, kteřížto zlořečichu a krmě jich. A když sú se vrátili zase, bratřie porokováchu Benjaminovi a tepiechu jemu jeho ruce: „Ó synu lotrové mateře, kterak veliké zlé přivedl jsi dnes na nás! Běda tobě od onoho, který tě na pravici svéj za stuol s sebú posadil! Ó kterak jsi velikú odměnu nehodnú tak velebnému učinil! Ty a bratr tvój Jozef a Ráchel, matka tvá, kteráž pokradla byla bohy, vždy ste na pohoršenie byli! Teď pro tě, synu nešlechetný a ohyzdný, v tomto Ejiptu zemřem bez viny!“

Ale vládař ten jazyku židovskému rozumějíše a k tomu byl vydán, aby což budú mluviti, Jozefovi vypravil, pánu svému. Ale Benjamin plakáše takto: „Ó bože otce mého Jákoba, smiluj se nade mnú, buď milostiv tvému smutnému služebníku Jákobovi!“

A když bratří Jozefovi přivedeni byli k němu, padše k zemi, klaniechu se jemu. A když viděl je, ani se od země zdvíhají, přestrašil je tvrdú řečí a zóřivú tváří hleděl na ně. Zmýlil srdce jich a řekl: „Zda sem vám neřekl, že zlí jste, ale svatého otce synové, a vašimi čáry srdce mé zmýlili ste, že sem vás v domu mém a za stolem mým tak poctivě držal? Ale již buoh sevřel vás ku pomstě rukú mú, že odplatím já jim podlé skutkuov vašich!“

Tehdy řekli sú synové Zelfin a Bálam dievek k Jozefovi, bratru svému: „Ó pane, slituj se nad služebníky svými a rač věděti, že v domu otce našeho Jákoba mládenec tento Benjamin a bratr jeho Jozef a Ráchel, matka jejich, vždycky bydlili!“ A když viece chtiechu žehrati, porokujíc a hanějíc Jozefa, Benjamina a Ráchel, matku jich, Judas křikl a přejal slova jich žalujícé, horléše na ně a oni umlkli. Judas řekl k Jozefovi: „Ó pane mój, pro toho, kto jest tebe velebně povýšil k tomu stavu vysokému, odpusť promluviti služebníku tvému před pánem mým!“ Jozef řekl: „Mluv, cožť se zdá! Přistup sem bez strachu k kraji stolice méj a vezmi počet královstvie nebezpečnost mluvenie!“

Tehdy řekl Judas k Jozefovi: „Pane mój milostivý, hřiech tento nenieť dietěte tohoto