prach tento cesty, a učiňte krmě, ať jedie se mnú dnes!“

Učinil úředník, jakž jemu přikázal pán jeho. Ale zpraviv řád úřadu svého v královských věcech, všel v lože své a odpočinul chvíli. I káza přijíti bratřím svým, i pozdravil jich pokojně. I radovali sú se bratří v tak dobrotivém pozdravení a poklonili sú se jemu. I řekl k nim Jozef: „To li jest bratr váš najmladší, o němžto ste se mnú mluvili?“ Odpověděli: „Ovšem, pane, onť jest záslužebník tvój!“

Jozef vzav Benjamina, přitrhl jej k sobě a vložil ruce své na hlavu jeho a pochválil jeho, řka: „Bóh otce tvého požehnaj tebe!“ A otázal jeho a řka: „Jest li živ otec onen starý?“ Odpověděl Benjamin: „Ovšem, pane, živ jest a mnoho dobrého vzkázal a posieláť teď list tento, který svú rukú napsal jest.“ Jozef ten list vzal od nich a četl.

A když již jiedlo hotovo bylo, služebníci stoly a stolice zjednáchu, i řekl Jozef úředníku svému: „Přines koflík, z něhož já piem!“ A drže koflík, hledieše na bratří svú dlúho. A oni báli se vzezřenie jeho. Ale koflík silně prstem svým tepieše, až brnieše. A opět vzhlédl na ně a řekl k nim: „Kto z vás slóve Ruben, vystup!“ I řekl: „Kde jest Simeon?“ A on: „Teď sem, pane, služebník tvój!“ Řekl Jozef: „Jdi, seď podlé bratra tvého Rubena!“ A tak Jozef, tepa v koflík, k každému rázu koflíku jménem pravým [jmenoval jest]text doplněný editorem[29]doplněno podle ~B bratří; zřiezeně mezi nimi rozdělil, který zač měl počten býti. A jména vydáváše podlé prvorozenie, po starších k stolu sázieše až do deseti bratří.

A když měl posazen býti Benjamin, pojal jej Jozef a řekl jemu: „Nesedeš ty, dietě, za stolem tiemto s bratří tvými! A člověk najmladší jsi v letech, však větší jsi zaslúžením a budeš kniežetem jich. Poď k tomuto stolu a seď na pravici méj!“ A když seděl Jozef za stolem, koflík jeho stáše před ním. Deset bratří divili sú se velmě [s]text doplněný editorem[30]doplněno podle ~S strachem umění Jozefovu a praviece vespolek: „Kto by viděl takové divné věci? By pán tento vychoval se byl s námi v domu otce našeho Jákoba, lépe by nemohl poznati běhu a řádu mezi námi položeného! Nás každého ze jména menuje!“

Jozef opět zóřivě vzhlédl na deset bratří a báchu se velmi. I řekl k nim Jozef: „By bratr ten, jehož pravíte, že by od zvěři sněden byl, tuto