za[221v]číslo strany rukopisubiti, aby to zlato sobě chovala.“ Tehdy ona vece jemu: „Když jinak býti nemóže, prosím tebe, daj mi, ať málo popláči smrti matky mé i tudiež mé milé chovačky.“ Teofil vece: „Plač! A to vědúci, že což činím, tohoť nerad činím.“ Ale toho Teofil nevědieše, že morští zloději byli připluli k městu, čekajíce své doby. Tehdy uzřevše muže, an stojí s nahým mečem nad krásnú pannú, vyskočivše zloději i křiknú naň. Teofil, zlé lidi uzřev, skoči k městu i povědě své paní, že by ji zabil. Zloději pak vzemše tu pannu, nesechu ji s sebú do jednoho města, jemuž jmeno bylo Mechilán, a tu mezi jinú kúpi na prodaj ji posadichu. Tehdy přišed muž jeden jmenem Stramota, tocižto Russián[7]sic!, kterýžto prázdných ženek chováše, i kúpi ji, dav za ni paddesát hřiven zlata, i vede ji v svój dóm, chtě ji dáti k svým ženkám. A když Tarsia porozomě, kto ji kúpil a proč, poče se převelmi rmútiti, a s pláčem takto řkúci: „Ó, Bože, kterak si litý súd na hubenú dievku a na královnu usadil! Ó, mrzké zbožie nemalé, kte[222r]číslo strany rukopisurak si nemilostivě své lučiště napalo! Ó, kterak si své kopie lítě na hubenú dievku naostřilo! Ó, Bože, co sem shřešila, že si na hubenú dievku a na královú přepustil? Nebo ve mně pýcha ižádná nikdy jest nebyla ani ižádná žíla ku prolitie krve. Jediné toliko v srdci mém náboženství a v mých očí pláč a kniehy za obyčej v mých rukú sem mievala. A proto toto Božie dopuštěnie na mě jest přišlo. Chtěl li s, Bože, abych hubenú byla, proč si mě u mé mateři nezahubil? A nebo proč si mě u moři neutopil? Ó, Teofile[ai]Teofile] Teophile, kterak si mi byl převelmi litý, když si mne nezahubil! Ó, kterak by mi byl lítostiv, by mě byl zabil.“ A uzřevši svého pána, běžieci k němu pade k jeho nohám, a vece jemu s velikým pláčem a proséci jeho, aby v ní králóv trón ráčil uctíti a ji, jenž králová bieše, mrským[8]sic! skutkem a zlým stavem nezprzniti.“ Tehdy ten šeředný Stramota chlap vece jie: „Proč, nebožko, nadarmo pláčeš? I zdali nevieš toho, že si tomu v ruce dána, vněmžto ani studu ani milosti jest? Jdiž a sedni ulíčéci se, ne[222v]číslo strany rukopisuboť