[220v]číslo strany rukopisuslyším toto o tobě mnoho zlého praviece, že mé zbožie kradeš. A že si nakúpil jedu, aby mého muže i mě otrávil, a potom mú dceru pojma, v mé se zbožie uvázal. Nemóže se to tak státi, co si ty o mně umyslil, toť já nad tebú učiním.“ Teofil poče se kléti i přisahati, že by o tom nikdy nepomyslil. Tehdy ona vece jemu: „To jest řeč jedna jako dvě. Anebo ty zabij Tarsi, aneboť já tě káži zahubiti“ Uslyšev to Teofil i vece jie: „Když jinak býti nemóže, lépe mi je živu býti a ji zahubiti, bych jediné věděl, kterak se to má státi.“ Tehdy ona jemu odpovědě: „Máť tento obyčej, že dřieve nežliť jie ani pie, vždyť chodí mezi hroby plakat své chovačky. A ty ji dočekaje, svediž ji s tohoto světa a budeš prázden mé roboty,“ Teofil zvěděv čas, kdy má jíti k hrobu, i jide před ní napřed i poče se mezi hroby tajiti. Jednožť Tarsia pojide, Teofil když ji uzřev, leče se jí velmi i vece sám k sobě s pláčem takto: „Ó, roboto, ó, neštěstie mé veliké, kterak sem hanebně poroben! Túho [221r]číslo strany rukopisumá veliká! Že mi pro ten stav zabiti pannu šlechetnú a býti mi vinu[af]vinu] winnu krví nevinnú. Ale to se jinak nemóž státi, to musí tak býti.“ Umysliv to sobě i vystúpi na ni, vytrh meč, popad ji za vrkoč i udeři jí o zemi. A ona na něho vzezřevši i vece: „Milý Teofile, co ty mieníš?“ Tehdy on povědě: „To tvá hlava učije, co já myslím, toho nerad chci učiniti tobě.“ I nazdviže meče, chtě jí hlavu stieti. Tehdy ona vece jemu: „Ó, milý Teofile, rač mi dobře tušiti a prvé mi pověděti, čímť sem já chudá sirá dievka zavinila[ag]zavinila] zawinnila, že mě chceš zabiti? Kudy sem té smrti zaslúžila proti tvé milosti? A já sem nikdy proti tobě nic zlého neučinila, ani sem tebe kdy rozhněvala. Tu službu, kterú sem měla a uměla, tú sem ráda tobě poslúžila. A pročež tehdy své ruce chceš oprzniti krví kniežecí nevinnú? A vieš to dobře, že kniežecí krev nikdy nebude bez pomsty.“ K té řeči Teofil odpovědě: Ty jsi mně nic zlého neučinila, ale otec tvój, král Apollón, tiem jesti zavinil[ah]zavinil] zawinnil, že jesti dal tvému hospodáři mnoho zlata, a proto jesti tě Dionysia kázala za[221v]číslo strany rukopisubiti,