[215v]číslo strany rukopisuI posla list svému otci. Otec když list přečite, ihned hostem odpovědě a da jim odpuštěnie. A provodiv hosti i učini svatbu Apollónovi a dceři své. A když již Apollón s královú rok bieše blízko, pojev ji i je [se]text doplněný editorem s ní procházeti podlé moře. Jednožť poplu koráb a na tom korábu bieše tyrské znamenie napsáno. Uzřev je Apollón i vece králové své: „Tentoť koráb jesti z mé země. Počekajme tuto málo, zda nám někto co povie některé noviny.“ Jednožť jeden s korábu vyskoči, poznav Apollóna i vece: „Zdráv buď, Apollóne, vesel se, králi veliký, a věz, že Antioch i s svú dcerú hromem jesti zabit a všicka kniežata okolnie i všickni páni těť sú ciesařem zvolili a čekajíť tebe s mnohými klenoty i se všeho jeho nábytky.“ A vyšed z korábu, da jemu kniežecie listy. Tehdy ty noviny testi svému povědě, test jemu odpovědě: „Pro dvojí věc jest mi tato novina milá, ale pro jednu věc jest mi velmi nemilá. Tvá poctivost jest mi milá, že [216r]číslo strany rukopisujiž vidím, že sem králi velikému dal své dietě. Ale to mi jest nemilo, že mi tebe nemieti a tak drahého člověka ztratiti. A však móžeš li svú mysl přemoci, zóstaň se mnú, dnešní den královstvie svého postupuji.“ Apollón jemu odpovědě: „Králi milý, tvéť milosti převelmi děkuji, ale v své zemi ostavil sem přátely i nepřátely a neslušelo by mi to, bych se jim nepokázal a každému podlé jeho zaslúženie nezaplatil.“ I přikáza koráb připraviti. A když již koráb připravováchu, jide před královnu i vece jie: „Královno, znamenaj dobře prsten tento. Jáť musím do své země jeti a v ciesarstvie se uvázati, a toť bez velikých bojóv nebude, i protož v tuto válku lépe tobě přeji u mateře býti nežli jinde. A když bude toho čas, tehdyť po tě ctné posly pošli. A nevěř nižádnému, jediné tomuto prstenu.“ A když tuto řeč uslyše králová, omdlevši na zemi pade. Po dobré chvíli okřívši vece: „Ó, nevěro nešťastná, ó, milosti litá! I chceš mě ostati, jenž sem pro tě vše opustila i potupila,