[61v]číslo strany rukopisuvedieše, za některý čas jher kostečních, hodování a opilstva ve dne i v noci přídrže se, navrátiv se k svědomí vnitřniemu, nejsa připuzen před súdem, odevzdal jest svobodně ženě duom, aby jím ona miesto věna dědičně vládla, i že před tiem odevzdáním měl jest děti s tú ženú, a po odevzdání u rozličných věřitelóv v mnohé dluhy jest zašel. Ti věřitelé žádali sú k své straně usúzenie, poněvadž jemu s ženú z statkóv svých, jichž sú jim puojčovali, živnost a oděv sú jednali, a poněvadž řečený měštěnín jakožto hospodář a pán v placení sbierek obecních a v jiných poplatciech městckých vládl jest, nemá li z prodaje domu proti odporu odevzdánie z svých dluhuov se vyvaditi. Ale žena toho měštěnína prosila jest, naprosto aby při věnném právu byla zachována. O tom tak jest usúzeno, že žena měštěnína domem u věně jí odevzdaném, ač by koli měla děti s mužem svým předřečeným, ačkoli také dluhy, pro něžto muž byl jest pohnán, s ním jest protrávila, dědičně má vládnúti, aniž odpor měštěnína neb jeho dědicóv, kteréž jest měla před nebo po odevzdání jí při domu již řečeném vladařství, leč by se jemu dobrovolně odepřela nápodobně vedlé spravedlnosti, moci bude překážeti, poněvadž měštěnín postúpil jest skrze odevzdánie práva, kteréž jest měl k domu jako pán.
Věno druhdy prostě na dědictvích bývá dáno a druhdy budúcně slíbeno a vedlé toho druhdy dluhy předcházé a druhdy jich následuje
Protož ač ženě od muže miesto věna dědictvie jmenované před súdem zjevně dané bylo by, a zapsáno to od věřitelóv, potom nebude moci vysúzeno býti.
Pakli by muž vuobec ženě těmito slovy věno slíbil: Po mé smrti zbožie, kteréž pozuostavím, toliko neb toliko budeš mieti, a potom za své živnosti rozumně kupectvím a dobrými skutky se obieraje zašel by v dluhy, velmi by ohavno bylo, jestliže by to věno takovú záplatu dlu[62r]číslo strany rukopisuhóv
