[59v]číslo strany rukopisuby ztraceny, neb tu nemá obyčeje lazebník ostřiehati rúcha. Jestliže ten, ktož skládá které věci u druhého, umřel by, a dva byla by, jenž se mezi sebú vadíta, každý z nich se samého dědicem pravě, věc složená buď tomu vydána, kterýž hotov jest proti druhému brániti obžalovaného, u něhož byla jest složená, tak, aby uručil, že jej v tom obrání a toť nenie nadarmo. Nebo když by bez uručenie tu věc vydal, když {by}meziřádkový přípisek mladší rukou již od druhého byla zmienka učiněna, viděn by byl to lstí učiniti. Anebo ta věc má složena býti v některém domu, dokudž by dědici nebyla přisúzena.
O věnném právu
Jestliže muž dětí nemaje anebo děti maje, ženě, kterúž pojímá, jmenovitě slibuje věno, a žena zase muži svému za věno nětco jistého, buďto penieze, buďto dědictvie v jeho moc dává, taková žena po smrti muže, jestliže děti z jeho semene neporodila a on bez kšaftu umřel, obojí věno, i to, kteréž jie muž slíbil, i to, kteréž ona muži dala, vezme proti odporu dětí muže svého.
O věnu, kdy se koná
Otázáno jest: ženě děti mající s mužem svým má li věno při smlúvách manželských jie slíbené ukázáno býti, zvláště na zboží a dědictví, vedlé spravedlnosti tak, aby muž nemohl řéditi toho vedlé své vóle, leč by ona svolila. {Dědici mrtví se věno ženě}marginální přípisek mladší rukou O tom naučeni jsme tak, že když žena v manželstvie řádném z semene muže rodila by děti, jenž slovú dědicové, tehda věno jest umrtveno a muž jakožto pán o všelijakém zboží mohovitém i nemohovitém, {muž pán}marginální přípisek mladší rukou ač žena a dědicové odpierali by, moci bude učiniti vedlé libosti své vuole.
