[56v]číslo strany rukopisuprotož i ze tří popeněžnic chleba nebo ze tří sukní třetí od něho muož vzieti. A nadto jestliže pojednú za veškeren dluh co u něho najde, vše spolupříslušie jemu vzieti vedlé práva. A jestliže druhý věřitel přijda, řečeného vězně u rychtáře zapovie, tomu též přiseže, že zaplatie prvniemu, jeho potom odbude obyčejem napřed znamenaným.
O dluziech příhoda za rukojemstvie
Nám psáno jest takto od přísežných před námi v súdu o Filipovi a Tomášovi, kteréž jest Ondřej v puol čtvrtě kopě haléřóv za rukojemstvie jemu řekl dlužny býti. Žalujíciemu Filip odpověděl, že polovici dřieve řečených peněz, totiž sedm věrdunkóv, jemu byl by vinovat jménem rukojemstvie, toto dále řka: jestliže jemu ráčí trpělivě prodlenie dáti, že netoliko řečených sedm věrdunk, ale taky ten dluh svrchupsaný chtěl by jemu zaplatiti. Tehda Ondřej k řečeným slovóm Filipovým se neobrátiv aniž jich nám konšelóm a rychtáři osvědčiv, na Tomáše jest žaloval ze všech čtyř kop, kteréž jemu dlužen slibem rukojemstvie, kterýžto když popieráše, žádal jest Filip k své straně konečného výnosu, poněvadž Ondřej Tomáše ze všech předepsaných peněz a nadto z polúkopie nařekl jest a před súd připravil, nemá li on od jeho žaloby spravedlivě zproštěn býti. To slyše Tomáš, odpornie žádal jest usúzenie, poněvadž Filip ve všem dřieve řečeném dluhu znal se bieše, má li on k Ondřejově žalobě odpoviedati, protož žádáme, oba li rukojmie od Ondřeje sú zproštěni či co jest práva v tej příhodě, listem vaším nám dajte naučenie.
Jimžto odepsáno bylo, že nižádný nenie zproštěn, nebo první, jenž se znal v sedmi věrdunciech, to také přidav, že všecky penieze puol čtvrty kopy, jakž brzy vyroboto[57r]číslo strany rukopisuval
