Vypravujíce za právo činíme, že když by koli který služebník náš svědky hodnými neokázal, že od děduov svých byl by vladyka, nebuď jemu slušno proti svědkóm našeho dvoru královského, kteříž proti němu vyvedeni budú, jiných svědkuov pro nic vésti, ale úplně za to jměj, jakož sme od staradávna shledali to zachováno, přestaň na přísaze těch jistých svědkuov.

Obrana statečná lidskú ne opatrností sprostného vymyšlenie, ale najprvotnějším právem a během přirozeným lidem smrtedlným má dána býti, kniežetinú řečí nemá žádný tištěn ani hyndrován býti ani lechce uvěřeno má býti, by hodných a dokonalých muožuov slavná pověst nárokem měla býti zmazána. Protož túto výpovědí za právo činíme, ješto jest z starých práv pošlo, aby žádný, když třie konšelé přísežní při tom budú, že by kto psancem byl, proti nim se vyvésti a očistiti nemohl, aniž vyvésti se z toho řádně a skutečně bude moci, leč jiných konšel rada neb přísežných toho kraje devět v počtu čisté zpravenie a svědectvie viery hodné před králem aneb komuž by král to poručil stane se. Zacelo s rozumem máme se domnievati, co se tak slavně děje, že tu žádné převrhlosti ani lsti při tom nemá býti.

Jestliže by kdy žena takové zlobivosti neb lsti v všetečnost upadla, že by napsáním konšelským [78]číslo strany rukopisuneb přísežných psancem byla a se vyvésti a očistiti nemohla ani tbala, pokutu tuto vezme: věno jejie do našie královy komory buď obráceno a z království našeho českého buď věčně vypověděna. Milostivě a dobrotivě také naše Jasnost v takové příhodě, křehkost pokolenie ženského vážiec, zjednala jest, nežli když by muská zlost a proviněnie stala se, ženám ne jakožto lepším tu milost činíme, kteréž aspoň přirozené stydlivosti hanba měla je od toho odtrhnúti.

Jakož pánuov našich mohutnosti i cti, našie královské koruny chválu i čest, pevně a neporušeně věčně zuostati chceme, takéž mocnosti jejich podlé obyčejuov potvrzených od staradávna jistými příčinami a cíli chcme uskroviti, aby snad ti, jenž přejasnú poctivostí ctně živi býti mají, i neudálo se jim nejistotú mocí jich nepoctivě živu býti, protož jistým ustanovením za právo činíme: moc všelikakú, kromě spravedlnosti osobnie, kteráž vždycky královskému duostojenství má zachována býti, pánóm našim královstvie českého nad jich lidmi i nad jich zbožím, jakož je od staradávna bylo, takovúž dáváme a jie pójčujem, kromě příhod dolepsaných.

Nesluší žádnému pánu ani vladyce,