Písaři zemští, jakož obyčej starý dávno za dávních časuov potvrdil jest, chcem, aby siedlo měli a činili na hradě našem pražském.

Dsky, kteréž písařem zemským zjednány býti mají, také i s tiem písařem držány a chovány mají býti na našem hradu pražském, to přikazujem, leč by dsky, ješto by byly o dědictva a o pře dokonalé již složeny, kteréžto, jakož obyčej byl jest dávný, chcme zapečetěné najprv od najvyššieho komorníka a od najvyššieho súdce a purgrabie našeho pražského aneb od řečeného písaře zemského v sakristie hlavnieho kostela pražského aby byly ostřiehány a nikoli nebyly odvierány, leč pod najvyšším komorníkem a před pány zemskými, jakož jest obyčej.

Zvláštnie milost takovú skrovností má konána býti, aby cesta spravedlnosti úplně uražena nebyla viděna. Protož túto věčnú výpovědí z boží pomocí za právo ustanovujeme: když by se událo koli Královské Milosti, že by na kterého zločinci o lotrovský běh aneb o zlodějstvie nebo jinú kterú vinu psaného přiezní svú ráčil popatřiti a pomstu nad takového osobú aneb na jeho zboží, ješto je do jeho komory mělo obráceno býti aneb jiným během v jinú pokutu, ješto by [36]číslo strany rukopisuupadnúti měl z práva neb z obyčeje královstvie našeho, že by milostivě ráčil odpustiti, nebuď rozuměno proto hned, vada zlé pověsti, v kterúž jest shledán, že je pro ty věci upadl, ač by o to proviněnie i milost od kniežete měl kterúkoli, by měla odpuštěna býti. Ale viece zlá pověst ta vinníka takového, jehož jest svým znamenitým zprzněním okropila, pro zaslúženie zlých činuov do jeho života drž se a jiným lidem, aby právě živi byli, miesto zrcadla buď nechána.

Mrzkú našich časuov žalobu od mnohých věrných a viery hodných z rozpravenie slyšíme, že lotři neb zloděje i také svobodných cest a silnic rušitelé, jichžto roty vedlé mezí královstvie našeho od dávných časuov nemalé a hrubé vieme, že sú byly zplozeny, kteréžto roty s pomocí milosti boží Velebnosti naší bedlivá péče a starostlivá opatrnost tak spasitedlně jakžto mocně mstivým mečem spravedlnosti veliký diel již jest zahladila a jako z kořen vyplela; a těm, kteříž od těch zločincí jímáni a lúpeni bývají, přiházie se, že netoliko zbožie jich, kteréž nesú, lúpie, ale také ukrutenstvím hrozným jsúce poraženi, ty zjímané vazbú a mukami přeukrutnými snuzujíce přinucují mocí a hrózú, aby se s nimi umlúvali a sumy peněz vedlé statku jich,