Jestliže by který purgkrabie neb hradodrže hradu neb tvrze krále jasného neb kniežete, pána neb královy nápravy aneb kterékoli jiné osoby královstvie českého úmysl takové protivnosti sobě vezma i nechtěch by všetečně pánu toho hradu neb té tvrze sám od sebe neb skrze jiného, an jej vyplatiti chce a zase mieti chce, vrátiti, ale odpieraje neb jinak kterak koli proti jeho panství chtěl ho brániti takový bezectný, všecko jeho zbožie buď zapsáno a zvláštnosti toho pána k hradu obráceno a na konci pomstú smrti buď usmrten. A toho jistého jako zrádci všem honiti a jej jieti dopúštieme i přikazujem a jmúc dáti k najbližšiemu súdu, kdežto svrchupsanú pokutú buď kázán a umrtven.

Obyčeje slavného potvrzujíc, kterýž netoliko z starodávného obyčeje královstvie našeho, ale také i svatého písma právem ozdoben jest, že jest zjednáno, aby úředníci, ješto práva vydávají, seděli v obecném miestě, a tiemto vyrčením za právo chcme, aby věčně bylo držáno: aby najvyšší komorník a najvyšší sudí každé léto čtyřikrát rozdielně, každý totiž podlé úřadu svého, na súdu seděl, jakož na který z nich úřad slušie, a spravedlnosti hledajícím aby ji učinili, a rozvažovánie pravé nesúce v rukú i pamatovali [34]číslo strany rukopisuna boží súd, kteréhož žádný úplně nemóž minúti, že túž měrú bude jim odměřeno, kterúž umyslili sú jiným měřiti, leč snad z příčiny, kteréž mnohé mohú se přihoditi, z Královy Velebnosti dobré vuole že by necháno a zdviženo bylo některého svrchupsaného úředníka siedlo a odloženo. Z toho také vyníti chcem ty úředníky, kteříž by v čas siedla svrchupsaného neseděli pro službu Královy Velebnosti.

Najvyšší i také větčí úřadové komornictva, sudieho a pisu zemského od Velebnosti Královské samú toliko dobrú a svobodnú volí dáváni bývají, osobám buďte dáni, ješto sú ctností a nravuov vážností jasní, na nichžto nravuov a života šlechetnost a láska spravedlnosti buď ptána a shledána, a tak aby ti najvyšší komorník a sudí páni aneb z panského rodu byli. A též rozuměti chcem o jiných úřednících, ješto v královstvie mají usazováni býti kdežkoli od nás neb od jiných, kteříž by vuolí královskú moc měli je usazovati, totiž aby nravy a ctností čisti byli a řádně živi jsúce, pokoje i spravedlnosti ješto by milovníci byli, ne ve zlé pověsti zneseni ani ve zlém domněnie, takoví ve všech úřadech usazováni buďte, ješto by však seděli neb bydleli a dědictvie měli v království již jmenovaném.