neb přísežných psancem byla a se vyvésti a očistiti nemohla ani tbala, pokutu tuto vezme: věno jejie do našie královy komory buď obráceno a z království našeho českého buď věčně vypověděna. Milostivě a dobrotivě také naše Jasnost v takové příhodě, křehkost pokolenie ženského vážiec, zjednala jest, nežli když by muská zlost a proviněnie stala se, ženám ne jakožto lepším tu milost činíme, kteréž aspoň přirozené stydlivosti hanba měla je od toho odtrhnúti.

Jakož pánuov našich mohutnosti i cti, našie královské koruny chválu i čest, pevně a neporušeně věčně zuostati chceme, takéž mocnosti jejich podlé obyčejuov potvrzených od staradávna jistými příčinami a cíli chcme uskroviti, aby snad ti, jenž přejasnú poctivostí ctně živi býti mají, i neudálo se jim nejistotú mocí jich nepoctivě živu býti, protož jistým ustanovením za právo činíme: moc všelikakú, kromě spravedlnosti osobnie, kteráž vždycky královskému duostojenství má zachována býti, pánóm našim královstvie českého nad jich lidmi i nad jich zbožím, jakož je od staradávna bylo, takovúž dáváme a jie pójčujem, kromě příhod dolepsaných.

Nesluší žádnému pánu ani vladyce, by svým neb cizím lidem oči vymietal. Pakli by kto to ukrutenstvie učinil a v tom shledán byl, ten jest upadl v nechut královu a zbožie všecko jeho na Jeho Milost spadlo.

Jestliže by který pán neb vladyka člověku svému neb ciziemu nos z hřiepí uřezal a v tom shledán byl, sám i se vším zbožím svým věz, že jest na Králově Milosti.

Takéž varovati se mají páni i vladyky svrchupsaní, aby žádný z nich hrdě se drže, lidského pokolenie krve lechce neváže, ruky neb nohy na špalek vložené žádnému neutínal ani sám, ani skrz jiného. Ktož by proti tomu učinil, pokutú a pomstú takovúž bude pokárán.

Na našem srdci jest, pilnú a nebezpečnú materii o sedání někakými cíli zřiezenými súžiti a určenými právy rozšířiti, aby duostojenstvie našeho výborného královstvie naši věrní, kteréž vždycky pokojny býti žádáme a bohaty, v nelibost smrtedlnú královské moci neupadli a sami sebe i svého zbožie v nebezpečnost ztracenie neuvedli, a ješto těžce váženo to býti má, aby budúcím svým poškvrny a známku těžké a hrubé stydlivosti neostavili. Protož následujíc v tom starého práva zachovánie, tiemto ustanovením za právo činíme, aby žádnému člověku, kteréhožkoli duostojenstvie, povýšenie neb stavu buď, žádného druhého popúzeti ani pobiezeti k sedání neslušalo, leč pro některé z těchto tří