Také toho pokutú hodnú máme pokázati, kterýž Královy Milosti lékařství milostivých neduchu svému poddaných zhrzev, nehoden byl přijieti.

Slušně dopúštieme v kostky hráti chtějícím všem o hotové penieze toliko svobodně, ale pójčky žádnému nedopúštieme činiti v té hře, krom do jediné kopy na penězích, to věz hotových, nic jinak. Pak ktož proti tomu učinie, což pójčí, ztrať to, a tolikéž do našie komory jménem pokuty dlužen buď splniti, aniž přinucen bývaj ten, komuž jest poručeno, by z větčie odpověděti měl tomu, ktož mu jest pójčil, mimo svrchupsanú summu peněz, to věz mimo kopu.

Našich věrných zboží a práva všeliká, kteráž příležie a přísedí k mezem královstvie našeho, ta všecka jsú pod královské moci panováním, některá prostě a některá skrze druhé a jiné lidi, ačkoli rozličným obyčejem, nemá býti pochybnost, že ta práva i zbožie držána mají býti ke cti a stavu duostojenstvie královského a svrchujmenovaných věrných obecnému k užitku. A podlé příhod snad budúcích časuov, kteréž by státi sě mohly, pomoc a vyzdviženie držeti a za právo zachovati usuzujem, aby také snad služby do královy komory s těch zboží, kteréž dieti se mají nám neb budúcím po nás králóm jasným, pod časem hotovy byly, a také aby snad nápad zboží jich do komory královy příhodami hodnými, kteréž mohly by se přihoditi, žádným obyčejem nemohl býti osazen, a aby služby lidské nedostatečenstvím kterým, na něž by snad zbožie ta přivedena byla, naší Velebnosti Královské v čas užitečný i potřebný odepřieny nebyly.

Protož túto výpovědí věčnú za právo ustanovujeme, žádnému aby neslušelo, buď kteréhokoli stavu, povýšenie neb duostojenstvie, pánu neb člověku obecnému, zbožie svého všelikého, v krajinách řečeného královstvie zasazeného, zcela neb rozdielně nižádným rozumem ani pří dáti, prodati, převésti neb jiným kterýmž buď odlučovánie zápisem proměniti k osobám, městóm neb zboróm, nebo v ruce mrtvé neb v jiná miesta všelikého pokolenie osob, kteréžto osoby samy svými životy z toho zbožie nemohly by z práva slúžiti a hotovy býti královskému zpósobení a přikázanie. Na kteréžto také osoby, s tohoto světa smrtí když by sešli přietelé, nemohla by svobodně, by pak snad zápis měli nebo svobodu kterú jinú, v příhodách obecných z starého obyčeje a dopuštěnie královstvie ta zbožie