[117r]číslo strany rukopisupán náš.‘“
A když Tartareus dokona tu řeč, i sede na miestě svém mlče. Ale z těchto ďábelských rad bieše rozum Luciperóv pozdvihl [se]text doplněný editorem[103]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 87v: se v múdrost a chytrost – neb múdrý slyše múdrost i múdřejí bude – i tiem smělejie poče mluviti a řka: „Páni milí a přietelé stálí moji, řádně a poctivě radu vypravujete, vedlé niež já, což budu moci, chci se rád zachovati, jakož sem napřed pověděl vám. Ale že nepřietelé moji živi jsú a utvrdili sú sě nade mnú a rozmohli sú sě zlostně, a kteříž odplacují zlé věci za dobré, utrháchu mně, nebo dobroty následoval sem, a protož tak mnoho ukrutných nepřátel majíce, slušieť nám pilnost přičiniti, abychom k útisku jich jednali, což muožeme, najviece. A že s[el]s] o[104]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 87v: s těmito řečmi dlúhými čas nám sě zanepraždňuje hodný a užitečný, i chci já pověděti úmysl rozumu mého a viem, že mnozí tuto svolé k řeči mé. Takto, milí páni, pomněte, že sem vám nynie nedávno radil o tom Adamovi i o Bohu, a ačkoli mezi některými[em]některými] nie ktery[105]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 87v: některými o to puotka byla, však proto sjednali ste sě s mú vólí všichni pak. Nynie mezi námi róznice jest o toto: najprvé kto by časem a miestem měl hleděti v ráji a stvořeného člověka oklamati, druhé, kto by byl hoden, aby hajtmanem byl ustaven, aby strážné rozdával každému člověku živému, a třetie, kto by šel o potvrzenie práv našich k nebi. Ale totoť vymlúvám, ktož bude volen, aby sě nehněval. Takto mi se zdá v tom, že najhodnější jest k tomu, aby šel do ráje k zklamání člověka pan Loquencius, neb on jest svědom procházenie rajského a k tomu výmluvný i učený jest. A o potvrzení práv Marchelindeus, ten jest cest svědom a rád krajiny sleduje. A hajtmana ustavujeme s vólí však vaší Celerentina, aby měl moc z čertóv a z ďáblóv našich, kohož by chtěl poslati na svět k každému člověku stvořenému, a jich aby v tom poslušni byli všickni. Pak zdá li se vám v tom co jiného, ale opravte a povězte.“
Tehdy všichni ďáblé zuostachu na tom a svolichu k tomu, neb sě jim líbieše vyrčenie Luciperovo. I ustavichu Celerentina hajtmana, aby byl nad strážnými po světě vyslanými, tak že na tom zuostali sú ďáblé, aby při každém člověku čert jeden byl od narozenie jeho, a to jim trvá až do soudného dne. A Loquencia přinutichu, že tu práci na se vzal, aby pílen byl a nezmeškával špehéřóv mieti u ráje. A Marchelindeovi napsavše list i kázachu sě jemu připraviti na cestu a
