takto psána bieše v nebesiech.

„Ve jméno svaté a nerozdielné trojice, amen. My, mocnosti božské najvyšší, cherubín a serafín, trónové, vévody z najvyšších kóróv anjelských, archanjelé i anjelé, skrytých a tajných věcí najvyšší poslové, známo činíme tiemto listem i vyznáváme obecně přede všemi nynějšími i budúcími na věky, že jakož najsvětější i všie cti najhodnější pán a Pán Buoh, všemohúcí pán a stvořitel všech nás milostivý s jedné strany a najponíženější Luciper s svými ďábly, črty i pekelníky s strany druhé přišli sú mocně na nás o to záštie, kteréž nynie vnově mezi týmž Bohem všemohúcím, Pánem naším a vší obcí ďábelskú stalo se jest, totiž že s nebes sehnáni a sstrčeni jsú, ačkolivěk věc jest pilná a veliká, však proto k rozkázaní Pána našeho hotovi jsúce, a nad ďábly, ač by to i nemělo býti, však lítost majíce a také ho žádajíce, aby božská všemohutnost, viece a viece sě rozmáhajíc, zněla po všech úhlech věčné a stvořené země. Takú a takovú věc ovšem mocně na se přijeli sme a žádost naše ústavně tomu chce, aby všecka závist a zlost potuchla a všecko zlé aby opovrzeno bylo a dobré aby všem mílo bylo. Neb zajisté málo by bylo platno práva ustavovati, když by ti, jimž úřad poručen jest, věrně a [s]text doplněný editorem rozumem nesúdili beze lsti a bez omylu spravedlnosti. Poněvadž každá milost má s rozmyslem konána býti, tak aby tú milostí spravedlnost nebyla poškvrněna. A protož my již, nadepsaní súdce, z mocnosti svého ubrmanstvie vypoviedáme mocně a přikazujem všem nynějším i budúcím v časy věčné pod ztracením té pře, totiž přiebytku královstvie nebeského, aby všeliký živý miloval dobré najlepšie, a to ze všeho srdce, ze všie duše, ze všie moci. A k tomu dobrému všichni máme vedeni býti od těch, jenž nás milují, a kteréž mi milujem, máme vésti. A tak naplněno bude