najspravedlivější súdce, nerač dopustiti toho, ať bych já, pokorný a sprostný, byl odvrácen od slávy tvé jsa pohaněn a nebyl uslyšán před tebú i před slávú dóstojenstvie tvého, i neračiž mě i s mými spoluposly učiniti zlým poslem, ale račiž nás navrátiti k našie slávě. A jáť hned pošli k Luciperovi, ať ráčí i všechno jeho množstvie ďábelské ať sem do nebe přijde a Tvá Velebnost ať dá jim tu slávu jako i prvé, nebť jsme neduživi a chudi. I budemť chváliti jméno tvé, ale vždy s takúto výmluvú, ať nám jest nahrazeno a opraveno to, což se nám hanby, škody i újmu stalo radosti věčné od slávy tvé. A celeť pravím, žeť jest to upřiemějšie k sjednání a skonání spěšnějšiemu, než ten běh, kterýž Rafael pravil neb viděl od slávy tvé. Neb, velebný Pane, když páni naši i my tudiež zde budeme zase v nebi, snázeť bude jednáno o to opravenie mezi pány našimi a Tvú Svatostí, nežli takto podál jsúce od sebe. Pak, duostojný Pane a králi věčný, jakož pán Rafael pravil jest, dosti hanlivě na nás potýkaje a dávaje pánóm mým i nám lstivé, a že o nás praveno bude na věky a že položeni jsme v biedě, že jsme se výšili etc.cizojazyčný text Pane velebný, Tvá Svatost vie dobře, jaké a kteraké pány naše s námi stvořil si, lsti ižádné ani nevěry ani které neupřiemnosti neuměli sú aniž umějí, ale myť to vieme, když, Pane, v soud povstaneš, aby spasil tiché, že nás také nezapomeneš. Neb již teď dosti soudu, ano nás dosti utrhají a prvé nikdy pře skonány nejsú. A protoť já teď, Pane svatý, stojím před slávú tvú, abych slyšal hlas slávy tvé a abych vypravoval všecky věci divné tvé, ne abych pohaněn byl před slávú tvú. Také Rafael pravil, abychme okázali, my li sme stvořili nebe a zemi, anebo my li sme Svatosti Tvé radili k tomu. Pane velebný svatý, nenieť toho na pány naše shledáno ani na nás, bychom kdy to pravili, což by nebylo. A takéť já ten nejsem, bych chtěl mluviti, š čímž bych nebyl poslán aneb čehož bych nebyl svědom. Dále totoť pravím, i páni moji i my tudiež známe se, žeť sme od Svatosti Tvé stvořeni k tomu dóstojenství, kteréž nám odjato jest. A takéť jsú páni naši i my nebyli v radách tvých, když s’ nebe a zemi stvořil, a Rafael snad tu také nebyl jest. A v čem se sami známe, neměli bychom honěni tiem býti k našemu