jednotě a ku pokoji věčnému [mezi]text doplněný editorem[52]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 40v: mezi pány našimi a Tvú Svatostí, nechajž již tak jednáno jest, jakož Rafael vypověděl jest, aby tvá rada zde v tvém království toho mocna byla, aby se pánóm našim odestalo po nich zde, což se jim křivdy, násilé a kvaltu stalo zde. Ale však toto vymieniece, že Michala archanjela, posla tvého, při tom mieti nechcem, neb jsú při tom a v tom některé příčiny zvláštnie, o nichž sě nynie mluviti nehodí, než když toho čas bude, takéť tu budú pověděny. Velebný a duostojný Pane, rač kázati spěšně konati, má liť konáno býti, nebť já musím zase k svým pánóm pospiešiti i s svými teď spoluposly. Nebť páni moji mají také některé věci jiné a pilné jednati, kteréž bez nás nemohú jednány býti. A zvláště dokudž nezvědie o tomto soudu miesta konečného, mají li čáku mieti, čili nemají. A viemť, žeť se trápie v tesknosti veliké pro naše bytie tak dlúhé, a snad se nadějí a budú za to mieti, že by netbalivost a meškánie nás zde zdržalo. I protož my bychme rádi konci a miestu o to spěšnému, neb vidí Tvá Svatost, že všemu rovnému, podobnému, slušnému a poctivému rádi by páni moji, stojiece o své jim od Svatosti Tvé dané, jako ti takoví, jenž k tomu právo mají najspravedlivějšie.“

A když Solfernus dokona tu řeč, tehdy Hospodin káza opět k sobě v radu vstúpiti svým mocnostem, archanjelóm i anjelóm, jenž všichni s velikú poctivností a slušným pokloněním, každý z svých miest povstavše, přistúpichu k trónu Pána Boha všemohúcieho. A mnozí z anjelóv počechu se diviti řeči toho ďábla tak opatrné. I vece Hospodin Rafaelovi: „Známť já chytrost ďábelskú a svědomť sem jich v jich mnohomluvení, protož dávali li bychom jim odpověd na každý kus, oni by též chtěli na každý kus odpoviedati, a takť by konce nebylo dlúho, nebť jsú ďáblové v chytrostech svých nesmierní. I dajž jim odpověd tiem kratší, předlože jim, očť stojie, ať by sobě toho lehce nevážili, a pověz