„My, Solfernus, Tartareus etc.cizojazyčný text, ubrmané obce pekelnie, znamenajíce búřku a nejednotu i nesvornost mezi črty a ďábly našimi a chtiece to v svornost a v jednotu uvésti – neb jakož z nejednoty a z rozdělenie málo, neb nic dobrého pochodí, takež z jednoty a z lásky ratolest kmene dobrého štěpí sě – protož chtiece tomu, aby moc naše ďábelská v jednotě ostala, vypoviedáme, aby všecky svády, haněnie, búřky, nechuti i všeliká protivenstvie mezi námi minuly a staly konečně a všecko, všichni i každý zvlášť aby sobě věčně odpustili. A nynie i na věky abychom sobě věrně pomáhali proti každému živému. A jakož mezi námi ruoznice o poselství, kteréž nám Buoh veliký učinil jest, byla jest, že jednym podobné i slušné zdálo sě jest poselstvie činiti o toho Adama k Bohu, a druhým sě nelíbilo, a tak o to ústrk veliký mezi námi byl jest. Protož my to váživše, s pilností sě o to uradivše, na tomto jsme konečně zuostali, a tak sě nám i jiným, s kým sme sě radili a tázali, zdá za podobné, aby list byl popsán od obce pekelné Buohu velikému do nebe, kterýž jest napsán těmito slovy: My, Luciper knieže etc.cizojazyčný text, jakož nahoře psáno stojí. A protož nám zdálo sě, aby ten list poslán byl jemu, aby skrze to na nás snad něco horšieho nepřišlo. A zdálo sě nám i na tom jsme přestali, jakož jste slyšeli, aby oblehčenie tomu Adamovi stalo sě, ne z práva ani bojiece sě, bychom to učinili, ale z milosti a pro příhodu, jakož v listu položeno jest. A na svědomie našie smlúvy a výpovědi této i pro pamět budúcí v kniehy práv našich pekelných vepsati sme kázali.“

Tehdy všichni čertie, ďáblé, pekelníci, ač mnozí i šepcíce i repcíce, přestachu na tom, aby to poselstvie předse konáno bylo, svolujíce. I zavola Tartareus Frigorea, posla vtipného a rošafného. A přived jeho před Lucipera a radu jeho, i da jemu list a rozkáza, aby upřiemo šel k nebi mimo rajské brány a dal vrátným tento list od moci pekelné, ač by jeho do nebe pustiti nechtěli, a odpovědi aby nečekal ižádné. Kterýžto vzav list i jide rychle, jakž jemu rozkázáno bylo, naplniti žádaje. A když přijide k branám nebeským, zavola k vrátným, že má poselstvie k Bohu věčnému. Jenž vrátný uslyševše hlas volánie ďábelského, potázavše se s svými staršími v nebi, i nechtiechu ďábla pustiti do nebe. A vyšed jeden z anjelóv i vze list od něho a doda jeho Bohu nebeskému, kterýžto zavolati káza Rafaele kancléře. A svolav mocnosti své nebeské i všecku radu archanjelóv, anjelóv i všech svatých, i káza list ďábelský čísti. A