Také jakož praveno jest v při božské, že my, ďáblé, i s kniežetem naším Luciperem sami z našie vóle zbavili sme se té radosti věčné a duostojenstvie našeho. Ó spravedliví súdce, neračte věřiti, muožeť Buoh bráti sobě ku pomoci, cožť ráčí, aby nás jediné zbavil našeho a bez viny. Neb mluví o to Michal, nám vinu dávaje, ale Michal nemluví o své moci, že sehnav nás mocí a bez práva, i praví, že sme sami tiem vinni. Ó milí páni a súdce šlechetní, všakť sú ještě té věci súdce živi, i mezi vámi jsú, jenž toho svědomi sú. Račtež se na nich vztázati, žeť toho nenie, bychomť my sami sběhli dolóv, ale jsmeť mocí sehnáni a bezděčně. A nižádná nám prvé vina dána nenie, než tepruv. A račtež čísti práva nebeská prvého léta od stvořenie světa a tu najdete, žeť jest jiným zase dědictvie a duostojnost zapsána. A na počátku zápisa počíná se takto: i stal se jest boj veliký v nebi, Michal bojováše a anjelé jeho s ním etc. Toť hned na počátku obojí zmienka jest. A kdežť jest boj, nenieť tu znamenie, byť z dobré vuole, kto co rád ztratiti chtěl, ale mocí a bezděčně? Také račte věděti, že netoliko pro naši spravedlnost měli bychom zase [býti]text doplněný editorem přijeti, neb v práviech stojí psáno o zamúcených: Ó, kterak s’ mnohá zamúcenie okázal nám a obrátiv se i obživil s’ nás a z propastí zemských opět navrátil s’ nás, rozmnožil jsi velebnost svú a obrátiv se i obveselil s’ nás. Věztež, milí páni, žeť práva hlásie o našem navrácení. A všeliké poznánie spravedlnosti chce tomu, aby Buoh netoliko z milosti, ale z pravého práva ostavil nás při tom, k čemuž právo a spravedlnost máme. Toť jest pře ďábelská krátkými slovy pověděna, neb usta má v zamúcení zajisté mluvila jsú. Protože Michal tak hrubě o kletbě pravil a kletbú na nás vydal jest, abychom sstúpili do pekel. Kdyžť pak o to rozsúzeni budem, uzřímeť, kto bude hoden do pekla sehnán býti, Michal li, čili my? A mámť za to, že by Michal hodnějí byl od svého sehnán býti než my. Nebo to časem a miestem má na něho dokázáno býti, ale nynieť hrdě móž mluviti, podṕalť jest výše, než prvé. Ale bychom sobě byli rovni, snad by jazyk v mlčenie obrátil. Ale viem, že Vaše Milost svědomi jste Michala v mnoho mluvení, jáť bych uměl jemu na jeho hrdú řeč odpověd