váčku svého do té škatule, v níž prvé list věřící k Bohu mějieše. Tehdy tyto všechny mocnosti, trónové, archanjelé i anjelé vstachu i jidechu s bezčíslným množstvím ven z palácu božieho i jidechu zvyklým obyčejem činiti chválu a čest Bohu svrchovanému. A poslové tito ďábelští zdaleka také za nimi jdiechu, až přišedše před slávu veleslavného obličeje jeho. I stáchu zdaleka, nemohúce blesku sktvúcieho od jasné tváři jeho snésti, neb vzezření Svatosti Jeho takú radost a tak nevýmluvné veselé činieše všem vuokol stojícím ve všem království nebeském jeho, že jazyk žádný toho vymluviti nemóže ani kto vypsati ani oko tělesné muož tak opatřiti ani ucho dokonce vyslyšeti ani to móž na mysl člověčí vstúpiti, kteraká a která jest tam radost svatým božím a kterakú jest Pán Buoh připravil svým voleným. A vystúpiv Solfernus ďábel jakožto najstarší pokornú tváří a dost slušným počestenstvím poče mluviti před Bohem řka: „Najdokonalejšie dobroto a milosti nesmierná, my, poslové ďábelští, teď přede vším množstvím mocností tvých oznamujíce oznamujem, že přijali sme i přijímáme list té výpovědi od rady Tvé Svatosti nám daný. Ale bychom to mohli ujistiti, aby ta výpověd ode všech měla držána býti, toho nevieme, aniž za to slibovati nám sě hodí. Neb Svatost Tvá, velebný Pane, vie a pomní, že sme s výměnkú přišli na tvú radu, totiž aby sě nám odestalo, co se nám kvaltu, násilé a hanby stalo, a abychom byli souzeni ne jakožto nebeští přebyvatelé, ale jakožto tělesní zemané, poněvadž jsme na zemi sehnáni a práv nebeských v ničemž nepožíváme. I pročež sě nám neděje vedlé běhu a řádu i práva zemského. Neb poněvadž jsú sě nepotázavše s přebyvateli zemskými, nám vedlé práv a řádóv nebeských vypověděli. Dosti by to divné a velmi nepodobné bylo nám sě v to zavazovati, čehož učiniti nemóžem. A vidí sě nám dosti neopatrný skutek takých lidí poctivých, že zavazují nás v to, čehož učiniti nemóžem, aniž pravda naše to káže. Neb by to bylo proti našemu běhu a obyčeji našeho i řádu čertovskému, bychom opovrhúce skutek náš tak poctivý zatvrzenie našeho, i měli pak pokorú podniknúti, dáti se v želenie. A pak přes to přese všecko my proto, jakožto ti, jenž pokoj milují a rozsúzenie jednoty žádají, chcme toto všecko na knieže