Š[249r]číslo strany rukopisuvábové, Míšněné, Řezněné, Sasíci, Bavorčíci, Durynkové i jiné mnohé pokolenie německé, a jakož obecně pravie i jich vězňové, kteříž byli zjímáni od Če[91]číslo strany edicechóv, že se jich bylo sebralo sto a třidceti tisícóv, a do země české vtrhli, vsí a městečka páléce, a Tachov sú oblehli. A ihned Čechové sjevše se proti nim sú táhli vojensky. A když bylo[o]bylo] bÿ u vigiljí Matky božie na nebe vzetie, ještě jedinú míli byli od nich Čechové, k Domažlicem jedúc, ihned z přepuštěnie božieho velikú velmi bázní Němci jsúc poraženi, prvé, nežli sú je Čechové uzřeli, s vozy svými do lesuov bavorských k hradu Rýnzberku blízko od Domažlic obrátili sú se utiekajíc, s vozóv dřievie a přípravu stanovú odmietajíc, múku a jinú špíži na zemi mecíce, sudy s pitím osekávajíce a jiné mnohé[p]mnohé] mnohÿ věci s vozuov mecíce. A když sú do lesuov přijeli, někteří z nich postavili sú se, aby tak vozové jich a pušky mohli do Bavor utéci přes les. Ale Čechové přiblíživše se v ně statečně vskočili sú, a tak sú je z jich vozuov vytiskli a tu jich mnoho zbili a zjímali. A tak ode všech vozuov utekli sú nepřietelé, nechavše všech pušek. A tu Čechové z boží pomocí veliké vítězstvie obdrželi sú. Obecně pravie, že pušek tři sta a vozuov dva tisíce odjeli sú jim, kromě těch vozuov, kteříž jinýma dvěma cestoma utekly sú z země, o kterýchž cestách Čechové nevěděli sú. A tak Němci v ten den velmi sú zašli a zamútili se, že kterú cestú utiekati měli by, ovšem nevědiechu, ale po lesiech vozové onde i onde táhli sú, nevědúc kudy. A sami Němci hlav po křoví kryli chovajíce se a jiní sú se do Čech obrátili mniece, by domuov utiekali. V kterémžto také boji Čechové mnoho stanóv ušlechtilých a jiných věcí mnoho, korúhve, střiebro, zlato, sukně, bulu, kterúž Eugenius, papež Čtvrtý, Juliánovi kardinálovi byl dal, vzeli sú, aby ten kardinál vydal kříž na vykořeněnie Čechuov, kteříž jsú kacieři. A pro tu příčinu dřieveřečený lid německý s mnohými biskupy, kniežaty, hrabiemi, pány, rytieři, obecným lidem do země české byl přijel. Ale Pán Buoh milostivý jich pýchu porazil, zahnal a zetřel jest. A proto požehnán buď na věky věkuov. Amen.

To uslyševše Němci, Míšněné, kteříž také u Žatce zemi českú hubili a pálili, jichžto počet byl čtyři tisíce, jakož obecně pravie, a byli s nimi i pěší s vozy, též bázní a strachem utekli sú z země. A kdyžto sú vítězstvie Čechové obdrželi,