rozdě[248v]číslo strany rukopisuleni. Najprv mistři pražští, kteříž držie všechny věci podstatné jako cierkev svatá o přijímaní z kalicha krve božie lidu obecnému. Jiní kněžie byli sú sirotčí, ti něco držie s mistry pražskými, a některé věci proti nim s tábory. Třetie kněžie byli táborští, kteříž slúžie bez ornátuov, svátostí cierkve svaté nedržiece některých, jako olejem svatým mazánie nemocných, a jiných. Také nedržie o očistci po tomto životě a mnohých jiných věcí, kteréžto jsú k úrazu věrným, jako[j]jako] iako iako maso jiesti u pátek a v puostě, suchých dní a vigiljí svatých a orodovánie svatých za nic nemajíce. Na kterémžto svolání Staré Město pražské se pány zemskými a s knězem Prokopem táborským k žádosti krále uherského učinili sú poselstvie k němu a v městě ve Chbě s ním sú mluvili poslové, kteřížto poslové, přijevše do Čech, pravili sú, že král sám nemuož jich ubezpečiti k slyšení, ale sněm, kterýž bude, snad bude súditi krále i papeže. Oznámili sú také tíž poslové, totiž Matyáš Lauda, hautman piesecký, a kněz Markolt táborský, že tu ve Chbě mluvili sú k králi a ku poslóm biskupóm, že Čechové, když jim bude dáno svobodné slyšenie, chtie okázati a dovésti své viery z Písma, kteréhožto strana odporná nechce dopustiti. Viece tíž poslové pravili sú, že mnozí Němci[k]Němci] nienczÿ, cizozemci silně se zbierají, chtiece tohoto léta do země české nepřátelsky vtrhnúti, kteréžto vypravovánie stalo se jest skrze dřéveřečené posly ve čtvrtek na den Těla božieho léta božieho nadepsaného na Novém Městě pražském na rynku, když sú chodili s processí.

Léta téhož v neděli před sv. Vítem stala se veliká potopa a rozvodněnie u města Kúřimského z náhlého dště, kteraký déšť ode sta let nebyl vídán ani slýchán. A tu špitál s nemocnými, sladovny i domy pod tiem městem i s lidmi to zvodněnie vyvrátilo a vzalo jest preč. A stránka zdi městské zbořena jest tú povodní.

To když sú vypověděli, Čechové mnozí, totiž pražané, kněz Prokop[l]Prokop] proko, vódce táborský, sirotci a jiná mnohá města se pány korúhevnými, sjeli sú se ku Plzni a čekali sú nepřátel cizozemcóv, a potom u lesa bavorského. A když sú se nepřietelé báli vtrhnúti do země a prodlévali, Čechóm se špíže[m]špíže] ſſpieże nedostalo, z nichžto, Čechóv, každý zástup jel jest domóv po špíži. A jiní sú nevěděli, by Němci leželi za lesem, chtiece do[n]do] od Čech vtrhnúti. A zatiem oni nepřietelé v množství velikém z mnohých zemí, od Říma, Š[249r]číslo strany rukopisuvábové,