sirot[247v]číslo strany rukopisukuov, kteřížto v domu mistrovském, v koleji, o pokoj s králem uherským, kterak by vníti mohli, rozmlúvali sú, v kterémžto rozmlúvaní a vóli jich Velek, hautman sirotčí, s Novým Městem pražským protivili sú se a odpierali, nechtiec svoliti.

Léta téhož v sobotu po sv. Vítu táborští v Slezí dobyli sú města Bunslava, ješto česky slove Boleslav, kdežto mnoho lidí zbili sú.

Léta téhož po rozjetí dřéve řečeného sebránie dřieveřečená města pražská ve spolek vzali hořkost a kyselost mezi sebú pro nepřivolenie Velka a Novoměstských k jednání míru s králem uherským a zdělali sú proti sobě zdi a plaňky a ponócky, nevěřiece sobě. A v středu na Povýšenie svatého Kříže, když Velek do Nového Města s sirotky přijel, Staré Město proti Novému zavřelo se jest a z pušek, samostřielóv i šípy ohnivými střieleno jest z Starého Města na Nové a též zase z Nového Města na Staré, a mezi tiem několiko jich zabito jest.

Potom dřieveřečené městě s obú stranú volili sú sobě ubrmany spolu, a ti sú je smířili a u pokoj uvedli pod základem čtyř tisícóv kop grošuov na témž miestě jako prvé, Na Přiekopě proti bráně staroměstcké a proti Sv. Ambroži, před lidem obú městú. A tu purgmistrové a konšelé obú městú dali sú sobě ruce na pamět míru pravého. A kněžie i všecky obce jsú spolu smířeni. A ti ubrmané v tom smíření vyřkli sú, aby na vojnu jeli proti Němcóm. A to se stalo v neděli před sv. Václavem.

A ihned po tom smíření jeli sú Čechové do Míšně, do Srb a do země lužické. A ty země statečně vybojovali sú, v kterýchžto zemiech z měst dobře ohrazených utiekali sú lidé.

Léta téhož u vigiljí svatých Šimoniše a Judy, apoštolóv božiech, v zemi lužické Gubin, město hlavnie, rychle dobyto jest a lidu mnoho v něm zbito. A jiné zjímavše vedli preč a město z kořen vypálili.

Léta MCCCCXXX před Božím narozením mnozí Čechové, sebravše se vojensky, jeli do Míšně mstit jelenóv, kteréž jsú Míšněné zbili v Oboře před Prahú, a do jiných okolních zemí, kdežto města Plavna i hradu rychle dobyli sú a mnoho lidí zbili a ohněm spálili. A tiem zhrozeni jsúc Němci, s dobr[248r]číslo strany rukopisuých