[72v]číslo strany rukopisuv hrubém rúše, mrzutý a jedva duše v něm a jediné jeho řeč jest. Takého li tobě slušie v žaláři držeti? An, ač by sobě volen byl, mohl by se tobě na něčem hoditi. Neb, jakžto o něm lidé pravie, že nemocné uzdravuje, mrtvé křiesí. K němužto Teofilus vece: Nepodobné jest, Pavle, by to pravda byla, což ty pravíš, nebo by mrtvé křiesiti mohl, žaláře by se zprostiti mohl. K němužto svatý Pavel vece: Jakož jest Kristus z mrtvých vstal, jakžto lidé pravie, ale s kříže stúpiti nechtěl, takež Petr týmž příkladem, jakžto slyším od lidí, nechce se sám zprostiti, ale hotov jest pro Krista trpěti. K němužto Theofilus vece: Pavle, zpósobiž to, ať mi mého syna, ješto jest před čtrmezdcietma let[bs]let] letech umřel, z mrtvých vzkřiesí a já jeho beze všeho úraza zprostím.
Tu řeč svatý Pavel uslyšav, k svatému Petru přišed, poče jemu rozprávěti, kterak jest kniežeti slíbil jeho syna vzkřiešenie. K němužto svatý Petr vece: Pavle, bratře, po velikú si se věc jal, ale bohu jest snadna učiniti. V tu hodinu svatý Petr když z žaláře vyveden, kázal hrob otevřieti a na svú kolenú poklek, za toho kniežete syna mrtvého boha poprosil, a inhed přede všemi z mrtvých vstal. To ten knieže Teofilus uzřev, v Jezukrista uvěřil a vešken lid z toho města Antiochia svatú vieru přijemše se pokřtili. A inhed krásný kostel bohu na čest učinili a na prostřed toho kostela stuol postavivše, svatého Petra na tom stole s velikú ctí slavně posadili, aby tu sedě, jako duostojný starosta svatým slovem lidi na dobrú cestu vedl. A potom svatý Petr na tom stole sedaje, sedm let božie slovo kázal. Proněžto tento svatý den slove Nastolovánie svatého Petra. Druhé ustaven jest tento den pro početie koruny kněžské, nebo jakžto pravie místři[65]místři] kvatita je již naznačena, že toho času kněžie naj[73r]číslo strany rukopisuprvé
