[71r]číslo strany rukopisumi zahynúti, ale rač mi zjeviti[63]zde je znovu zapsáno ale rač mi zjeviti, kto jest ten, ješto mi toto radí. V tu hodinu hlas z nebes k nie přišed, vece: Když bude překážeti, jmúci jeho kažiž sobě bezděky pověděti, ktoť jest a odkad jest. Tehda svatá Juliana diábla rukama uchopivši, poče jeho tázati, kto by byl. K niežto on vece: Já sem diábel a poslal mě jest mój otec Belzebub, abych tě od křesťanské viery obrátil. Ale již vizi, že sem sem darmo přišel, neb tebe přemoci nemohu. Proněžto, když se k mému otci vrátím, veliké hoře proto od něho trpěti budu. Tehda svatá Juliana opak ruce diáblu svázavši, o zemi jím udeřivši, tiem řetězem, jímžto byla okována, poče diábla nemilostivě bíti. Jiežto poče se diábel modliti a řka: Smiluj se nade mnú, panno Juliano. A v túž hodinu starosta, její chot, kázal ji z žaláře vyvésti. Tehda svatá Juliana vejdúci, po sobě diábla svázána táhla. Jiežto se diábel s velikú prosbú modlil a řka: Ó, panno Juliano, nečiň ze mne viece smiechu. Však to obecně pravie, že křesťané milostivi sú, a ty se mnú ižádné milosti nečiníš. A tak svatá Juliana, diábla za sebú táhnúc, v jednu nečistú jámu uvrhla.
A když ji před starostu přivedli, kázal ji na jedno kolo rozpieti, tak že všecky jejie kosti ztroskotachu. Ale anjel booží přišed, to kolo zlámal a ji ovšem uzdravil. To vidúce pohani, v Jezukrista uvěřili. A inhed kázal starosta ciesařóv pět set mužóv a třidceti a sto žen, kteřížto se biechu na křesťanskú vieru obrátili, hlavy stínati a potom svatú
