[70v]číslo strany rukopisusvětlost zraku ten tvój Kristus, vše, což mi kážeš, učiním. Tehda svatý Valentin se bohu nábožně pomodliv, té panence[60]panence] KNM III D 44 má pohancě zrak navrátil. Proněžto všickni z té čeledi svatý křest přijeli a bohu se dostali. Zatiem ciesař v své zlosti se zatvrdiv, svatému Valentinu stieti hlavu kázal. A[61]A] v KNM III D 44 navíc text tak ten svatý svuoj život skončal a bohu se dostal. Amen.
Život svaté Juliany panny
Svatá Juliana byla za jednoho starostu, ciesařova úředníka, oddána. Za něhožto nikterakž jíti nechtěla, jeliž by se pokřtil. Proněžto jejie otec kázal ji svlekúc metlami bíti a v moc tomu starostovi dáti. K niežto ten starosta, chot jejie, vece: Má milá Juliano, proč mě tupíš, anebo proč by nechtěla? Jemužto ona vece: To zajisté věz, dokavadž se nepokřtíš, mój hospodář nikakž nebudeš. K niežto on vece: Má milá choti, tohoť já učiniti nemohu, nebo by mi inhed ciesař hlavu stieti kázal. K tomu svatá Juliana vece: Když se ty tak ciesaře smrtedlného [bojíš]text doplněný editorem[62]bojíš] doplněno podle KNM III D 44, proč nevelíš mi se báti věčného ciesaře! Proto, což chceš, to učiň, mne jinak mieti nebudeš. Tu řeč starosta od nie uslyšav, o všem se do nie rozpáčiv, kázal ji metlami bíti a za jejie vlasy od jitra až do polodne pověsiti a rozškvařené olovo na jejie hlavu léti. A když jie to nic neuškodilo, kázal ji řetězy okujíc, v žaláři zavřieti.
K niežto diábel v anjelské tváři přišed, vece: Jáť jsem anjel boží, poslal mě bóh k tobě, abychť poradil, aby sebe nedala tak trudně mučiti, ale modl se jich bohóm a nesendeš hanebně. Tehda svatá Juliana ukrutně zaplakavši, poče na svém srdci řéci: Hospodine milý, nedaj
