[68v]číslo strany rukopisuv tu hodinu zjevil se jeden mládenec v hedvábné rúcho oděný a s ním viece než sto podobných a poctivých mužóv, kteřížto všickni u bielé barvy rúcho biechu oblečeni. Ten mládenec k jejiemu svatému tělu hlavách přistúpiv a tu mramorovú dsku ostaviv, inhed zmizal. A v té deštišce takto bylo psáno: Mysl svatú, dobrovolnú, bohu čest a této země zproštěnie. To bylo takto rozoměno: Svatá Háta měla mysl svatú a dobrovolně na smrt šla, bohu čest vzdala a této zemi zproštěnie učinila. A když se ten div po všech vlastech velmi pronesl, tehda se počechu rozličně na křesťanskú vieru obracovati a množstvie židóv i pohanóv k jejiemu svatému hrobu chodiec, útěchu v duši i v těle přijímáchu. Zatiem když Kvincianus na jejie sbožie se ptaje odtad jel, dva koně se spolu svadivše, jeden jeho velmi zhryzl a druhý silně nohami udeřiv u vodu svalil, a tak tu utonul. A viec potom nenalezen. Amen.
Svaté Doroty panny
Svatá Dorothea, božie panna, od své mladosti nábožný život vedúci, čistotu do svého skončenie bohu slíbila. A těch časóv v té vlasti byl jest jeden súdce jménem Fabricius, svaté cierkve veliký nenávistník. Ten súdce svaté Doroty rozličnými činy pokúšieše, chtě ji od jejie svaté čistoty odlúčiti. Ale svaté dievky, ani lahodnú řečí, ani hrózú mohl jejie mysl proměniti. To Fabricius znamenav, na súdě se posadiv, kázal svatú Dorotu před se přivésti. A uznamenav, ana se tvrdě v svaté vieře drží, kázal ji rozličně mučiti. A uzřev, ana na to nic netbá, ale pro Jezukrista mile trpí, odsúdil ji na smrt, v tato slova řka: Já tuto dievku pro to, že naše bohy tupí a
