Kvincia[67r]číslo strany rukopisunus vece: Vol sobě, které chceš, anebo se našim bohóm modl, anebo mnoho nad sebú trýzni trpěti musíš. K němužto svatá Háta vece: Buď takáž žena tvá, jako jest byla Venus, bohyně tvá, a ty buď takýž jako tvój bóh Jupiter! Z toho se Kvincianus rozhněvav, kázal ji po líci bíti a řka: Neslušie tobě proti súdci protivné řeči mluviti. K tomu svatá Háta vece: Divné mi jest do tebe, že, sa muž smyslný, k tés nemúdrosti přišel, že vzýváš ty jisté bohy své, jichžto života nechtěl by ani sobě ani své ženě přieti následovati. K tomu Quincianus vece: Netřeba mi tvých přiesných slov, ale anebo se našim bohóm modl, aneb tě mnohými mukami zahubím. K tomu svatá Háta vece: Neboji se toho, neb pustíš li na mě zvieřata, jakž Jezukristovo jméno uslyšie, tak inhed opitomějí. Pakli mě v oheň uvržeš, anjel mě nebeskú rosú obvlaží[bn]obvlaží] obwlazye. Pakli mě raniti kážeš, mám ducha svatého, s jehožto pomocí všecky tvé muky potupím. V tu hodinu kázal ji Kvincianus v žalář zavřieti. Do něhožto s velikú myslí svatá Háta jdúci, všecka svá protivenstvie bohu porúčieše. A potom nazajtřie, když ji Qvincianus ustavičnu uzřel, kázal ji, opak ruce sviežíc[bo]sviežíc] ſwiežiecz, přes trám táhnúc mučiti. V kteréžto bolesti svatá Háta jsúci, vece: Já v těchto mukách zvláštnie utěšenie mám a v nich se kochám jako ten, jenžto dobrú novinu slyší, a jako ten, jenžto bohaté poklady nalezl, se raduje. Z toho se Kvincianus viece rozhněvav, kázal svaté prsi[bp]prsi] prſie jejie bolestivě mučiti a potom odřezati. K němužto svatá Háta vece: Nemilostivý násilníku, nepostyděls se toho u ženského národa uřezati, ještos sám v dě[67v]číslo strany rukopisutinství