[54v]číslo strany rukopisukřiku a jich strašenie trpěti, ani držiece list před mýma očima, opakují mi a řkúce: Tys k nám přišel, ne my k tobě, a tak mě za obyčej zamucují. K němužto svatý Bazilius vece: Neboj se, synu, neboj se jich, jediné pravú vieru k bohu měj. Tehda v tu hodinu málo jeho pokrmiv, opět na jeho čele kříž učiniv, jeho zamekl a zaň se bohu pomodlil.
Potom po několiko dnech jeho svatý Bazilius navštieviv otázal: Synu, kterak se máš? Jemužto on odpovědě: Otče svatý, již jich nevidím, ale z daleka jich křik a jich hrózy slyším. Tehda dav jemu opět pokání a jej požehnav opět jeho zavřel. Po čtyřidceti dnech svatý Bazolius k němu přišed vece: Synu, kterak se máš? K tomu on odpověděl řka: Otče svatý, dobře se mám a viděl sem tě dnes u vidění, a ty o mně s diáblem bojuje, nad ním si svítězil. Tehda svatý Bazilius odtad jeho vyvedl a všem lidem, kněžím i duchovním zaň boha prositi kázal. A vzem jeho do kostela vedl, jedinéž veliké množstvie diáblóv s hrozným křikem přiběhše, nižádnému se viděti nedali, snažichu se, chtiec jeho z rukú svatého Bazilia, vydrúc pochopiti. Tehda ten mládenec poče volati a řka: É, otče svatý, pomoz mi. A v tu dobu diábel tak silně tiem mládencem trháše, že i svatého[bc]svatého] ſwateh Bazilia zajímáše. Tehda svatý Bazilius k diáblovi vece: Zlý nešlechetný, nemáš na tom dosti, že si sám zatracen, ještě se na božiem pokúšieš stvoření? Tehdy[bd]Tehdy] Teh diábel, ano mnozí slyšie, k svatému Baziliovi vece: Křivdu mi činíš, jáť sem k tomuto člověku nepřišel, ale on ke mně přišed odpověděl
