[49v]číslo strany rukopisupryč jel, když jie spomoci nemohl. Zatiem starostin náměstek jménem Aspazius kázal ji na oheň uvrci, jiežto božím divem oheň nic neuškodil, ale zlé pohanstvo, kteřížto okolo ohně stáli, spálil. To Aspasius uzřev, kázal ostrým mečem jejie hrdlo prokláti. A v tu hodinu skončevši, s svým chotem v nebesiech se nalezla, s nímžto kraluje věky věkóm. Amen.
Svaté Emerciany
Zatiem když křesťané tělo svaté Nětiše pochovachu, svatá Emerenciana panna u jejieho svatého hrobu sedieci, z pravé viery poče pohanóm porokovati, oni kamenie polapivše, jako lítá zvěř v hotových hněviech se na ni[aw]ni] nych obořivše, na tom miestě ji ukamenovali. A inhed země se potřásla, blýskota a velicí hromové tak pohřímachu, že mnoho pohanstva v tu hodinu jest zahynulo. Od toho času viec těm, ješto k jejiemu svatému hrobu přichodiechu, překážeti nesměli. A tělo svaté Emerenciany panny křesťané pochopivše, podlé svaté Nětiše těla schovali[41]schovali] nadepsáno „po“ > pochovali. A když přietelé svaté Nětiše podlé obyčeje po jejiem skončení při jejiem hrobu osmý den sediece, bdiechu, uzřeli množstvie svatých panen, any se v rúše zlatého blesku stkvějí. Mezi nimižto uzřeli svatú Nětiši, ana se v takémž rúše překrásně stkvieše a na jejie pravici beránek divně bielý stáše. K nimžto ona vece: Vizte, abyšte mne jako mrtvé neplakali, ale radujte se se mnú a toho bohu vděčni buďte, že se všemi s těmito, jakž vidíte, věčné odplaty světlé stolice sem přijala v nebesiech. A protož pro tento div druhý hod svaté Nětiše svatá cierkev slaví. A potom toho zjevenie, přeznamenitý div Konstancia
