[55v]číslo strany rukopisuučiníš? Žid vece: Budeš li do té hodiny živ, tehda já také umru. K tomu svatý Bazilius vece: Umři, hřiechu, a buď živ Jezukristu.[48]zde omylem zapsáno, ale neškrtnuto Žid vece: Umři, hřiechu, a buď živ Jezukristu Žid vece: Viem, co tiem slovem mieníš. Budeš li do té hodiny živ, učiním to, nač mě namlúváš. Tehda svatý Bazilius, jakž koli podlé přirozeného běhu v tu hodinu umřieti měl, všakž za to boha poprosiv, že nazajtřie až do poledne živ byl. To žid Jozef uzřev, velmi se podiviv v Jezukrista uvěřil. A svatý Bazilius všicku svú sílu sebrav, do kostela šed, toho žida pokřtil a inhed se na své lože vrátiv, skončal a bohu se dostal. To se dálo po božiem narození tří stého a sedmdesátého léta. Amen.
Svatého Jana patriarchy
Svatý Jan, patriarcha alexandrský, jsa jedné noci na modlitbách, uzřel u vidění jednu podobnú pannu v olivovém roždie věnci podlé sebe stojiec, jemuž se velmi podivil, otázal, která by byla. Jemužto ona odpovědě a řkúc: Já sem milosrdenstvie, ješto sem syna božieho s nebes na zemi svábila. Pojmi mě sobě za chot a budeť libo. Tehdy svatý Jan tomu porozoměv, že skrze olivu znamenává se milosrdenstvie, od toho dne jal se tak všem chudým milosrdný[be]milosrdný] miloſrdnym býti, až jemu jinak lidé neřiekáchu než Almužník. Od něho jest to najprvé pošlo, že špitálníci chudé nemocné své pány nazývají až do dnešnieho dne. Neb jednú svých sluh pozvav k sobě, jim rozkázal a řka: Jděte po všem městu, pozovtež[49]pozovtež] nadepsáno popištež všecky mé pány, kteréž naleznete. A když tomu sluhy neurozoměchu, svatý Jan vece: Ty, ješto vy žebráky chudé nazýváte,
