[284v]číslo strany rukopisumáš biskupa? K tomu on vece: Ještě, pane. A ona k němu vece: Rci jemu, ať za mě boha prosí, neb jest pravý apoštol a sluha boží. Tehda ten jáhen od nie odšed, třetí den se opět k nie vrátiv, na dveře potlúkl. A když jemu nižádný neotevřel, k okénku přišed, ji, ana umřevši leží, uzřel. Zase se rúče k biskupu vrátiv, jemu pověděl. Tehda biskup s žáky a s duchovnými k tomu svatému tělu přišed, zádušní službu nábožně odpěv aneb odřiekal. A v kterúž hodinu jejie tělo z peleše vyneseno, nalezli, ano žena byla a tu se tajiec, bohu snažně slúžiec, u pústenníkovém rúše bydléc, svój život konala. Tu bohu poděkovav, to svaté tělo s velikú ctí pochovali. To se dálo po Ježíšově narození dvě stě let. Amen.
Svatého Dionyzia mučedlníka
Svatý Dionyzius buoží mučedlník s svatým Pavlem jest na vieru obrácen. O tom se takto píše, že když toho dne náš spasitel na kříži pně umřel, všecko povětřie se zatmělo. Proněžto všickni staří mudrci, kteřížto v tom městě, ješto Athenis slove, bydléchu, se spolu sšedše, nemohli nalézti, proč by se v tu hodinu slunce zatmělo, neb jest tomu tehdy přirozený čas nebyl. A protož, jakžto se v těch knihách Školastice píše, že ti mudrci k tomu přihnáni aneb připuzeni, že řéci musili, anebo bóh, jenž jest nade všiem přirozením nětco trpí, anebo všeho světa přirozenie řád v sobě proměňuje. Potom těch časóv mudrci z toho města s měšťany oltář jeden učinivše, nad oltářem takto napsati kázali: To jest oltář boha ještě neznámého. Neb ten tehdy obyčej bieše,
