[260r]číslo strany rukopisudo Moravy k dvoru krále Svatopluka[ga]Svatopluka] Swatoplukowa jel, jemužto král vítanie dav, k obědu[gb]obědu] ubiedu pozval. Ale mezi křesťany seděti jemu nedal a řka: Podlé pohanského obyčeje slušie tobě před stolem na podlahách seděti. Nad nímžto se arcibiskup Metudius slitovav, zaň se postyděv, k němu vece: É, že ty jsa tak veliké knieže, za to se nestydíš, že si z duostojného seděnie vysazen, ale pro své bludné viery modly radějí na zemi nepoctivě sedíš! K němužto vévoda vece: Co na tom záleží, co já proto trpím! Neb co mi vaše křesťanská viera pomáhá! K němužto svatý Metudius vece: Chtěl li by, mohl by toho dobře polepšiti. Otpověz se svých diáblových modl a budeš pánem nad svými pány a všecky své nepřátely pod svú moc podtepeš a tvé pokolenie slovutně se rozmnožie, neb jest to proročstvie o českých kniežatech dávno prorokováno. K němužto vévoda vece: Jest li to tak, proč mne inhed nepokřtíš, čiliť co překážie! Svatý Metudius vece: Nic nám nepřekážie, jediné buď hotov, aby ustavičným srdcem uvěřil v otce boha všemohúcieho i v jeho syna Jezukrista a v ducha svatého, ješto jest osvětitel všech věrných duší. A to učiň netolik pro tělesného sbožie žádost, ale pro spasenie těla i duše a s bohem na věky přebývanie.
Tu svatú řeč české knieže uslyšav, ducha svatého posilněním snažně požádal, aby jeho arcibiskup pokřtil. A když bylo nazajtřie, vida svatý otec Metudius toho kniežete ustavičnú žádost, jeho se třmidcát sluhami, ješto s ním byli přijeli, pokřtil. A tu se v svaté vieře potvrdiv, jednoho kněze, jemužto bylo jméno Kaik, s sebú pojem, do Čech se vrátil a kostel ve jmě svatého Klimenta nad tiem hradem, ješto Gradišč slove, učiniti kázali. A tu toho kněze
